4 C 229/2021-14 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce věřitele [právnická osoba] domáhala vůči žalovanému jako dlužníku zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku v celkové výši 25 950 Kč zahrnující v sobě náklady úvěru ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný však uhradil ve splátkách pouze částku 6 750 Kč a úvěr tak do dne splatnosti, tj. do 20. 6. 2018, nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, která po žalovaném požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč spolu s neuhrazeným úrokem ve výši 1 524 Kč, poplatkem za vyhodnocení úvěru ve výši 1 437 Kč, inkasním poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 1 239 Kč a zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení s předpisem splátek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně úroku a poplatků v celkové výši 10 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný však na úvěr zaplatil pouze částku 6 750 Kč, jak je prokázáno transakční historií. Žalovaný tak právnímu předchůdci žalobkyně dlužil ke dni splatnosti poslední splátky, tj. 20. 6. 2018, na nesplacené jistině 15 000 Kč a na neuhrazeném úroku částku 1 524 Kč, poplatku za vyhodnocení úvěru částku ve výši 1 437 Kč a inkasním poplatku za hotovostní výběr splátek částku ve výši 1 239 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jak je prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému ze dne [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpise a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem žalobkyni jako postupníku. Zcela důvodným je vzhledem k prodlení žalovaného se splacením peněžitého dluhu i žalobkyní jako postupníkem vznesený nárok na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo pak bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.