4 C 230/2020-18 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyslovení povinnosti žalovanému zaplatit částku celkem ve výši 25 885 Kč na jistině s úroky, úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] částky 10 000 Kč a dále smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] částky 12 000 Kč. Půjčené částky převzal žalovaný osobně v hotovosti při podpisu smluv, a to dne [datum] a [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly žalobkyni postoupeny i žalované pohledávky. Hodnota pohledávky 1. ke dni postoupení činila 13 905 Kč, tj. jistinu 10 000 Kč a poplatek 3 905 Kč, pohledávky 2. ke dni postoupení činila 11 980 Kč, tj. jistinu 9 226,01 Kč a poplatek 2 753,99 Kč. Žalovaný však dlužné částky neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny a poplatků včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Na základě předložených listinných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum]. V tento den převzal žalovaný půjčenou částku ve výši 10 000 Kč. Zápůjčku včetně poplatku ve výši 7 400 Kč a poplatku za pojištění ve výši 290 Kč, tj. celkem ve výši 17 690 Kč měl žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil splátky včas a řádně, když nedodržel předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 22. 3. 2016. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne 28. 11. 2016, a to marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 13 905 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 4. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dále uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum]. V tento den převzal žalovaný půjčenou částku ve výši 12 000 Kč. Zápůjčku včetně poplatku ve výši 8 880 Kč, tj. celkem ve výši 20 880 Kč měl žalovaný uhradit v 58 týdenních splátkách po 360 Kč, poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný však nehradil splátky včas a řádně, když nedodržel předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 23. 12. 2016. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne 2. 9. 2016, a to marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 11 980 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 5. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník„) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 a 2 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 2393 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 6. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se dlužných pohledávek z titulu nevrácených zápůjček, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalovaných částek, tak co do zákonných úroků z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Pokud jde o smluvní úroky, tyto nebylo možno přiznat žalobkyni ani zčásti, neboť pro žalobkyní vymezená období si jej účastníci, resp. právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, nesjednali. Žalobkyně požaduje (pohledávka 1) zaplacení smluvního úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny půjčky za období od 29. 11. 2016 (den následující po splatnosti poslední splátky půjčky) do zaplacení. Z první věty článku 9.7 smluvních podmínek vyplývá, že smlouva o půjčce byla mezi stranami sjednána na dobu určitou s účinností ode dne podpisu smlouvy ([datum]) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (28. 11. 2016). Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně požaduje zaplacení smluvně sjednaného úroku za období následující po dni splatnosti poslední splátky půjčky. V daném případě žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, v okamžiku splatnosti poslední splátky již byl v prodlení se zaplacením předchozích splátek a z tohoto důvodu nastal účinek sjednaný v druhé větě článku 9.7 smluvních podmínek – došlo k prodloužení účinnosti smlouvy až do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. V tomto prodlouženém období po 28. 11. 2016 však již jistina není smluvně úročena (článek 1.2, věta třetí, smluvních podmínek). Pokud tedy žalobkyně po žalovaném požaduje zaplacení úroku za toto období, nemá tento její nárok oporu v uzavřené smlouvě. Lichá je též argumentace žalobkyně, že k výše popsanému prodloužení účinnosti smlouvy nedošlo, neboť v tomto případě (který však v projednávané věci dle názoru soudu nenastal) by účinnost smlouvy skončila ke 28. 11. 2016 a pro placení úroku v následujícím období by rovněž chyběl smluvní podklad. Stejně tak je tomu i u druhé pohledávky, kde žalobkyně požadovala smluvní úroku ve výši 23,72 % p.a. z dlužné jistiny půjčky za období od 3. 9. 2016 (den následující po splatnosti poslední splátky půjčky) do zaplacení. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 488 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 885 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.