4 C 231/2021-14 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně (před změnou názvu [právnická osoba]) na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytla na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný dle uvedené smlouvy čerpal finanční prostředky, avšak v důsledku prodlení se splácením žalobkyně úvěr ke dni 10. 5. 2021 zesplatnila a vyzvala jej dopisem ze dne 10. 5. 2021 k okamžitému zaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby představovala pohledávka žalobkyně celkem částku 15 807,78 Kč, sestávající z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 15 774,44 Kč, a dále z příslušenství, které je tvořeno řádným úvěrovým úrokem ke dni zesplatnění ve výši 33,34 Kč. Žalovaný byl písemně vyzván k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 1. 7. 2021, dosud však ničeho neuhradil. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne [datum] a úvěrových podmínek věřitele, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně jakožto nebankovního ústavu poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč a závazek žalovaného zaplatit tento úvěr pravidelnými 36 měsíčními splátkami ve výši 1 287 Kč. Sjednané splátky byly splatné vždy k 1. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty úroky, k jejichž úhradě byl žalovaný povinen (č. 4 § 1 úvěrových podmínek). Výše úroku byla sjednána v sazbě 8,49 %. Z předloženého výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaný úvěr čerpal dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, když po dobu trvání úvěrového vztahu uhradil pouze 30 753 Kč, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 10. 5. 2021. Zesplatnění předcházela výzva k ze dne 3. 2. 2021, ve které byla žalovanému poskytnuta lhůta 30 dnů k úhradě dlužné částky. O zesplatnění byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 10. 5. 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 1. 7. 2021 vyplývá, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu a zároveň byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. 4. Právně soud věc posoudil, podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaný byl vyzván žalobkyní v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. 6. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalovaném, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdil a také prokazoval, kdy a jak dlužné částky vyrovnal. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalovaného verifikovat, zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradil. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 253 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 801 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.