4 C 232/2020-25 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 204 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu. Pohledávka za žalovaným pak byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobkyni. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nijak nereagoval. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] prokázala žalobkyně, že došlo k uzavření smlouvy o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 514 Kč do 29. 7. 2018. Zároveň účastníci sjednali povinnost žalovaného uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně pro případ prodlení. Součástí smlouvy se staly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a Sazebník. Právní předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému tři zpoplatněné upomínky v souladu s Obchodními podmínkami a Sazebníkem, neboť žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Pohledávka za žalovaným pak byla, jak je shora uvedeno, postoupena na žalobkyni. Dne 24. 7. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu sestávajícího z nesplacené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku ve výši 4 514 Kč, smluvní pokuty ve výši 9 540 Kč a nákladů upomínání ve výši 150 Kč předžalobní upomínkou, na kterou však žalovaný nereagoval. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba], a žalobkyní účinné ke dni [datum] a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávka původního věřitele přešla na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Soud tedy vycházel z toho, že aktivní legitimace žalobkyně je prokázána. 5. Právně soud věc posoudil nikoliv jako úvěr podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), když nezbytnou součástí smlouvy o úvěru je ujednání o úrocích, ale podle ust. § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 a 2 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 2393 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Postoupení pohledávky bylo posouzeno dle ust. § 1879 občanského zákoníku. 6. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným platně sjednána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v souladu se smluvními ujednáními nevrátil. Svoji povinnost vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 24 514 Kč žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na níž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto mu tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem. Zcela důvodným je postoupený nárok žalobkyně na smluvní pokutu, kterou si účastníci platně sjednali ve smlouvě o úvěru pro případ prodlení úvěrovaného s plněním jeho dluhu ve výši 9 540 Kč a dále nárok na poplatky za prodlení se zaplacením v celkové výši 150 Kč. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s § 1970 občanského zákoníku, neboť žalovaný je v prodlení se splácením peněžitého dluhu a žalobkyní požadovaná výše úroků odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 453 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 182 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 150 Kč za jeden ½ úkon ve v smyslu ust. § 11 odst. 2 písm. h) a.t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a DPH ve výši 21 % z částky 1 050 Kč ve výši 221 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.