4 C 237/2020-56 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobou doručenou původně k Okresnímu soudu ve Strakonicích dne [datum], následně postoupené k Okresnímu soudu v Táboře dne [datum], se žalobce domáhal zvýšení vyživovací povinnosti počínaje od 1. 11. 2017 do 31. 8. 2018 na částku 3 000 Kč měsíčně a počínaje od 1. 9. 2018 a nadále na částku 5 000 Kč měsíčně. Dlužné výživné navrhoval k zaplacení ve lhůtě 90 dnů od právní moci rozsudku. Žalobu odůvodnil tím, že naposledy bylo o výživném pro jeho osobu rozhodováno Okresním soudem v Košicích rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kde bylo žalovanému zvýšeno výživné na částku 1 200 Kč měsíčně. Od té doby došlo ke zvýšení jeho potřeb a výdajů v souvislosti s dospíváním a studiem. V současné době je studentem 3. ročníku právnické fakulty Univerzity Pavla Josefa Šafárika v Košicích a jeho výdaje činí cca 200 Eur měsíčně. Jeho výchovu a výživu zajišťuje převážně jeho matka, otec se podílí pouze výživným bez jakýchkoliv dalších příspěvků např. k narozeninám a výročím. Pokud požaduje zvýšení výživného zpětně, měl už na střední škole zvýšené výdaje a potřeby, kterým naposledy stanovené výživné soudem neodpovídalo v potřebném rozsahu. 2. Žalovaný se zvýšením vyživovací povinnosti zpětně 3 roky nesouhlasil, neboť žalobce na něj má kontakt a mohl jej kdykoliv během těch let o zvýšení výživného požádat, což neučinil. Od ledna 2021 plní vyživovací povinnost k žalobci ve výši 4 000 Kč měsíčně a tedy vyšší než mu byla naposledy určena soudem. Se zvýšením výživného tedy nemá žádný problém, vadí mu akorát to zpětné zvýšení 3 roky, neboť jej to dostane do velmi nepříznivé finanční situace. 3. Žalovaný, jako účastník řízení vypověděl, že je rozvedený, v rozhodnou dobu měl pouze jednu vyživovací povinnost k žalobci. V rozhodné době pracoval u německého zaměstnavatele, nejprve u společnosti S Schmadel GNBH se sídlem v Passau a pak u společnosti Ga Transporte. V důsledku covidové situace mu byla k 31. 5. 2020 dána výpověď, v té době si proto našel náhradní práci a rozvážel pivo a limonády do restaurací, ale i tam se covidová situace promítla do útlumu prodeje, a proto i zde mu byla dána výpověď. K 1. 7. 2020 obnovil pracovní poměr u současného zaměstnavatele v Německu společnost Ga Transporte. Pokud jde o výdaje, v roce 2017 byl vlastníkem bytu ve Střeleckých Hošticích, který zakoupil na hypotéku od ČSOB a tuto splácel částkou 5 000 Kč měsíčně, jednalo se o byt o velikosti 3+1, výdaje za něj činily 4 000 Kč měsíčně, plyn + elektřina, záloha na vodu 925 Kč měsíčně a výdaje na dojíždění do Německa a telefon. Když se v důsledku covidu dostal do finanční tísně, byt v prosinci 2020 prodal, neboť neměl na splácení hypotéky. Z prodeje bytu hypotéku doplatil a následně koupil v roce 2020 rodinný dům v Poříně, rovněž na hypotéku, kterou splácí 15 000 Kč měsíčně. V rodinném domě bydlí se svou partnerkou, která je od října 2020 až dosud nezaměstnaná a pobírá pouze výsluhu od svého bývalého zaměstnavatele ve výši 7 000 Kč měsíčně a od úřadu práce částku 500 Kč měsíčně. Jeho výdaje představují dále částku 5 000 Kč na elektřinu – v rodinném topí elektrokotlem a ještě 10 000 Kč ročně na dřevo, neboť ještě přitápí kotlem na tuhá paliva. Dále vynakládá částky na palivo do osobního automobilu, kterým dojíždí 2x týdně do Německa ke svému zaměstnavateli do Passau, v pondělí tam a v pátek nazpět. Dále platí zálohu na vodu 1 000 Kč za rok a 1 500 Kč platí měsíčně telefon. Od ledna 2021 plní vyživovací povinnost k žalobci ve výši 4 000 Kč měsíčně. 4. Žalobce, jako účastník řízení vypověděl, že žalovaný k němu od ledna 2021 plní vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč měsíčně. Zpětné zvýšení výživného požaduje proto, že mu to umožňuje zákon. Poté, co se seznámil s obsahem spisu a s výpovědí žalovaného uvedl, že v případě dohody se žalovaným netrvá na zpětném zvýšení výživného tak, jak požaduje v žalobě a souhlasí s tím, že žalovaný bude plnit vyživovací povinnost ve výši 4 000 Kč dle návrhu žalovaného. Jeho matka měla v rozhodném období vyživovací povinnost pouze k němu, výdaje na bydlení do roku 2019 byly nejprve 340 Eur, cca 80 Eur energie, od 1. 1. 2019 došlo ke zvýšení nájemného na 440 Eur a během roku 2019 se přestěhovali a v únoru představovaly výdaje na bydlení 660 Eur. Matka má dva exekuční příkazy. 5. Mezi účastníky nebylo sporu o studiu žalobce a o jeho výdajích tak, jak je uvádí v žalobě, a proto tyto skutečnosti nebyly nutné prokazovat listinami. Žalobce doložil existenci dvou exekučních příkazů na mzdu své matky [jméno] [příjmení], a to na částku 16 122,14 Eur a na částku 3 930,06 Eur s příslušenstvím. Dále doložil potvrzení zaměstnavatele matky Novozit s.r.o. Košice o výši mzdy za rozhodné období, rok 2017 průměrná čistá měsíční mzda 149,72 Eur, rok 2018 781 Eur, rok 2019 824 Eur, rok 2020 791,60 Eur, rok 2021 931,33 Eur. Doložil rovněž výdaje na platbu zemního plynu za rozhodné období a výši nedoplatků, nájemní smlouvy na byt a výši nájmu, když listiny potvrzují skutková tvrzení žalobce o výdajích jeho matky. 6. Také žalovaný doložil listiny prokazující jeho skutková tvrzení. Jde zejména o výplatnici jeho zaměstnavatelů v Německu za rozhodné období – původní zaměstnavatel rok 2018 až 2019, kdy jeho průměrná měsíční mzda činila cca 1 564 Eur. Doložil příkladmo i výdaje na bydlení a energie za rok 2020 ve výši 4 950 Kč za měsíc květen a 6 420 Kč za měsíc srpen. Dále doložil příjem od svého současného zaměstnavatele rok 2020 duben až červen, kdy jeho průměrná čistá měsíční mzda činila 1 116 Eur. Doložil rovněž výpověď z pracovního poměru k 31. 5. 2020 v důsledku covidové situace. Dále žalovaný doložil výdaje na bydlení rok 2019 – 3 550 Kč za listopadu 2019, pojištění automobilu 3 211 Kč ročně, pojištění domácnosti 2 068 Kč (rok 2017), doklad o splácení úvěru ve výši 150 000 Kč, pojistku podnikatelských rizik ve výši 5 514 Kč ročně, zálohy na elektrickou energii 4 500 Kč měsíčně a nedoplatek za rok 2020 ve výši 11 634 Kč. Dále smlouvu o poskytování hypotečního úvěru na částku 2 872 000 Kč na koupi rodinného domu v Poříně, splácení úvěru splátkou 15 801,90 Kč měsíčně a dále smlouvu o hypotečním úvěru na zakoupení bytu ve Střeleckých Hošticích v roce 2016 ve výši 700 000 Kč, který je již však zcela splacen. 7. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. 8. Dle § 911 o. z., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 9. Dle § 913 odst. 1 o. z., pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 10. Dle § 915 odst. 1 o. z., životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 11. Dle § 922 odst. 1 o. z., výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. 12. Dle § 923 odst. 1 o. z., změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti. 13. Dle § 163 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. 14. Na základě výše uvedeného má soud za prokázané, že žalobce, který se každodenním studiem připravuje na své budoucí povolání, není dosud schopen se samostatně živit a je tedy na místě jeho podpora od obou rodičů. S matkou žalobce sdílí společnou domácnost a ta také ve větší míře zajišťuje jeho každodenní potřeby. V době posledního rozhodování, tj. v roce 2008 byl žalobce žákem 1. ročníku základní školy, průměrný čistý měsíční příjem žalovaného byl tehdy 14 043 Kč, průměrný čistý měsíční příjem matky žalobce byl 14 514 slovenských korun, k tomu pobírala rodinné přídavky na tři děti 540 slovenských korun měsíčně, vdovský a sirotčí důchod 11 839 Kč měsíčně. V té době měla matka žalobce celkem 3 vyživovací povinnosti, žalovaný měl v té době celkem pět vyživovacích povinností. V současné době je žalobce studentem vysoké školy, čímž nepochybně došlo ke zvýšení jeho potřeb, a to jak v souvislosti se studiem, ta i s dospíváním (poslední úprava výživného proběhla před 12 lety). Pokud žalobce již netrval na zvýšení vyživovací povinnost zpětně tři roky, nebylo nutné blíže hodnotit změnu poměrů účastníků od roku 2017. Od poslední úpravy ubyly matce žalobce další vyživovací povinnosti, rovněž tak i žalovanému a oba rodiče tak mají aktuálně každý pouze vyživovací povinnost k žalobci. Pokud jde o současné výdělkové poměry rodičů žalobce, jejich odůvodněné potřeby a potřeby žalobce, lze uzavřít, že dohoda účastníků na zvýšení výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně je v souladu se zjištěným skutkovým stavem. Soud proto rozhodl o zvýš