4 C 239/2021-34 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyslovení povinnosti žalované zaplatit částku celkem ve výši 4 993 Kč na jistině s úroky, úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společnost [právnická osoba], [IČO]) a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] na částku 4 000 Kč. Půjčenou částku převzala žalovaná osobně v hotovosti při podpisu smlouvy, a to dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalobkyni postoupena i žalovaná pohledávky. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 4 993 Kč, tj. jistinu 3 963,10 Kč a poplatky 1 019,90 Kč. Žalovaná však dlužné částky neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny a poplatků včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Závěr o skutkovém stavu je takový, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum]. V tento den převzala žalovaná půjčenou částku ve výši 4 000 Kč. Zápůjčku včetně poplatku ve výši 2 364 Kč spolu s doplňkovou službou životního pojištění ve výši 129 Kč, tj. celkem ve výši 6 493 Kč měla žalovaná uhradit v 43 týdenních splátkách po 151 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 28. 8. 2017. Žalovaná však nehradila splátky včas a řádně, když nedodržela předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 8. 12. 2016. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne 28. 8. 2017, a to marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 4993 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020 byla žalovaná upomínána o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 3. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.„) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 a 2 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 2393 o. z. neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 4. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 o. z. dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se dlužných pohledávek z titulu nevrácené půjčky, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalovaných částek, tak co do zákonných úroků z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 5. Pokud jde o smluvní úroky, tyto nebylo možno přiznat žalobkyni ani zčásti, neboť pro žalobkyní vymezená období si jej účastníci, resp. právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, nesjednali. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 20,98 % p.a. z dlužné jistiny půjčky za období od 29. 8. 2017 (den následující po splatnosti poslední splátky půjčky) do zaplacení. Z první věty článku 9.7 smluvních podmínek vyplývá, že smlouva o půjčce byla mezi stranami sjednána na dobu určitou s účinností ode dne podpisu smlouvy ([datum]) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky (28. 8. 2017). Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně požaduje zaplacení smluvně sjednaného úroku za období následující po dni splatnosti poslední splátky půjčky. V daném případě žalovaná nesplácela půjčku řádně a včas, v okamžiku splatnosti poslední splátky již byla v prodlení se zaplacením předchozích splátek a z tohoto důvodu nastal účinek sjednaný v druhé větě článku 9.7 smluvních podmínek – došlo k prodloužení účinnosti smlouvy až do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. V tomto prodlouženém období po 28. 8. 2017 však již jistina není smluvně úročena (článek 1.2, věta třetí, smluvních podmínek). Pokud tedy žalobkyně po žalované požaduje zaplacení úroku za toto období, nemá tento její nárok oporu v uzavřené smlouvě. Lichá je též argumentace žalobkyně, že k výše popsanému prodloužení účinnosti smlouvy nedošlo, neboť v tomto případě (který však v projednávané věci dle názoru soudu nenastal) by účinnost smlouvy skončila k 28. 8. 20117 a pro placení úroku v následujícím období by rovněž chyběl smluvní podklad. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, neboť její neúspěch byl jen v poměrně nepatrné části (v části příslušenství pohledávky). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 993 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 7. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.