4 C 7/2021-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyslovení povinnosti žalovanému zaplatit částku celkem ve výši 3 960 Kč na jistině s úroky, úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], jejímž předmětem bylo čerpání úvěrové částky 7 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky převzal žalovaný osobně v hotovosti při podpisu smlouvy, a to dne [datum], avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni 23. 3. 2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 3 960 Kč, tj. jistinu 3 080,14 Kč a poplatek 879,86 Kč. Žalovaný však dlužné částky neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny a poplatků včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Na základě předložených listinných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 7 000 Kč. Ta byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Účastníci si sjednali, že žalovaný bude splácet úvěr včetně nákladů ve výši 5 600 Kč, tj. celkem ve výši 12 600 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 210 Kč, poslední splátka byla stanovena na den 23. 3. 2019 Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Žalovaný však nehradil splátky včas a řádně, když nedodržel předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 25. 11. 2019. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne 23. 3. 2019, dle čl. 5 a 6 smluvních podmínek. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 3 960 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 7. 5. 2020 byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaný však svému závazku plnit řádně a včas nedostál a ocitl se tak se splacením úvěru v prodlení. Žalovaný byl vyzván v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatil, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaný však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnil a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. 6. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení uplatněného dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 960 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.