8 C 237/2021-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovanou uzavřela dne 16. 12. 2019 smlouvu [číslo], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,90 % ročně formou pravidelných splátek. Žalovaná však svůj závazek nedodržela a úvěr nesplácela řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek, a proto žalobkyně prohlásila dopisem ze dne 20. 10. 2020 dlužnou částku za splatnou. Žalovaná však ani poté svůj dluh nezaplatila. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě vyjádřila elektronickým podáním (emailem) ze dne 21. 10. 2021, které nebylo podepsáno způsobem, se kterým zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi úkonů, spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O potřebě doplnění takového podání v souladu s ust. § 42 odst. 2 o. s. ř. byla žalovaná soudem poučena přípisem ze dne 1. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaná následně své podání nijak nedoplnila, soud k němu nepřihlížel a rozhodoval proto na základě listinných důkazů založených ve spise (žalovaná v něm ostatně nárok žalobkyně nijak nerozporovala, naopak z něj plyne, že si ho je vědoma, když žádala o splátkový kalendář; jí uváděný důvod nesplnění dluhu, a to nedostatek finančních prostředků, nárok žalobkyně nijak nevyvrací). 3. Soud má z listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy [číslo] ze dne 16. 12. 2019 ve spojení s obchodními podmínkami žalobkyně za zcela prokázané, že žalobkyně a žalovaná uvedeného dne uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr až do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit v anuitních měsíčních splátkách včetně sjednaného úroku z úvěru ve výši 14,90 % ročně a poplatků. Z detailního výpisu z úvěrového účtu má pak soud za prokázané, že žalovaná úvěr čerpala. Z tohoto výpisu a z oznámení o splatnosti úvěru ze dne 20. 10. 2020 má soud dále za prokázané, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru a žalobkyně proto prohlásila úvěr ke dni 20. 10. 2020 za splatný. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má soud dále za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni částku ve výši 36 123,25 Kč, kterou tvoří jistina ve výši 28 639,19 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 687,54 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 796,52 Kč. Žalovaná na dlužnou částku neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne 2. 7. 2021. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 5. Po přezkoumání a zhodnocení předložených důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. Mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr do výše 30 000 Kč, který žalovaná čerpala. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky vrátit v pravidelných splátkách, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru i citovaného právního předpisu řádně nesplnila, a to ani po zesplatnění úvěru ke kterému žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou právě pro prodlení žalované s dohodnutými splátkami. Protože žalovaná žalobkyni dosud nevrátila poskytnuté peněžní prostředky, uložil soud žalované tuto povinnost tímto rozsudkem. Zcela důvodným je též nárok žalobkyně na smluvní úrok a úroky z prodlení, které žalobkyně částečně kapitalizovala a které požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z., neboť žalovaná je v prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když z výše uvedených důvodů soud nepřihlédl k žádosti žalované o splátky dluhu. To však nic nemění na možnosti žalované požádat přímo žalobkyni po tomto rozhodnutí o umožnění splátek dluhu, neboť pozdější případná dohoda účastníků o splátkách je způsobilá změnit i pravomocné rozhodnutí soudu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 598 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 146 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.