8 C 247/2020-21 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovaným zaplacení částky uvedené v předmětu řízení spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že 2. žalovaný dne 17. 11. 2016 způsobil jako řidič automobilu zn. Citroen, r. z. 3C3 [číslo], jehož vlastníkem a provozovatelem je 1. žalovaná, dopravní nehodu, když nedal přednost v jízdě vozidlu zn. Renault, r. z. 6S11104. Při střetu vozidel došlo ke škodě na obou vozidlech a dále ke zranění řidičky poškozeného vozidla a její spolujezdkyně. Protože k vozidlu 1. žalované nebylo k datu nehody sjednáno povinné smluvní pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vznikla [obec] kanceláři pojistitelů povinnost nahradit poškozené škodu z garančního fondu a žalovaným tak vznikla povinnost zaplatit regresní náhradu. [obec] kancelář pojistitelů pohledávku za žalovanými na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila žalobkyni. Žalovaná částka představuje škodu na zdraví způsobenou řidičce poškozeného vozidla a sestává z bolestného ve výši 7 940 Kč, poplatku za vystavení lékařské zprávy ve výši 200 Kč, parkovného ve výši 60 Kč a nákladů na právní zastoupení ve výši 6 534 Kč. Vzhledem k tomu, že výzva žalobkyně k úhradě dluhu zůstala bezvýsledná, nezbylo, než podat žalobu. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaní se k výzvě soudu nijak nevyjádřili, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Ze záznamu o dopravní nehodě ze dne 17. 11. 2016, má soud za prokázané, že 2. žalovaný jel toho dne vozidlem tov. zn. Citroen, r. z. 3C3 [číslo], ve vlastnictví 1. žalované, v době kolem 14:10 hod po silnici III. třídy [číslo] ve směru od obce Zvíkov směrem k obci [obec], když na křižovatce se silnicí III. třídy [číslo] nerespektoval svislou dopravní značku„ Stůj, dej přednost v jízdě“ a nedal přednost v jízdě vozidlu tov. zn. Renault, r. z. 6S11104. Při střetu těchto vozidel došlo k jejich poškození a dále ke zranění řidičky vozidla [příjmení] a její spolujezdkyně. Z výpisu karty pojištění a z výzvy [obec] kanceláře pojistitelů (dále jen Kancelář) ze dne 25. 11. 2016 má soud dále za prokázané, že k vozidlu 1. žalované nebylo ke dni dopravní nehody sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z likvidační zprávy č. ŠU 2016 [číslo] a z výzvy Kanceláře ze dne 23. 8. 2017 je dále prokázáno, že pojišťovna poškozené jí poskytla pojistné plnění za škodu na zdraví v celkové výši 14 784 Kč, čímž na ní dle ust. § 2820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) přešlo právo poškozené na poskytnutí plnění z garančního fondu Kanceláře. Výpisem z garančního fondu Kanceláře bylo doloženo, že Kancelář vyplatila částku 14 784 Kč poškozené představující náklady vynaložené na likvidaci pojistné události vůči 2. žalovanému a rovněž vůči 1. žalované. Podle výzvy ze dne 23. 8. 2017 uplatnila Kancelář svůj nárok na regresní náhradu vyplacené částky 14 784 Kč. Na základě smlouvy o postoupení ze dne 15. 11. 2017 došlo k postoupení pohledávky za žalovanými, což jim bylo i oznámeno. O zaplacení dluhu byli žalovaní upomínáni předžalobní upomínkou. 4. Podle ust. § 24 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, výplatou plnění z garančního fondu vzniká Kanceláři nárok na náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. a), b) a g) včetně nákladů na jinou osobu pověřenou Kanceláří vyřízením případu a poskytnutím plnění poškozenému nebo uplatněním tohoto práva. Vůči pohledávce Kanceláře na náhradu podle věty prvé jsou solidárními dlužníky provozovatel a řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena újma; řidič pouze tehdy, pokud má povinnost újmu nahradit. Nelze-li určit provozovatele vozidla, je solidárním dlužníkem vůči pohledávce Kanceláře vlastník vozidla. To neplatí pro vlastníka vozidla, jehož pojištění odpovědnosti zaniklo podle ust. § 12 odst. 1 písm. d). Kancelář je povinna požadovat na příslušném garančním fondu, popřípadě na příslušné kanceláři pojistitelů náhradu toho, co plnila poškozenému podle odstavce 2 písm. e) nebo formou náhradního plnění podle § 24a odst. 1 písm. c) a § 24b. 5. Citované ustanovení zakládá speciální postižní právo Kanceláře, které vzniká přímo ze zákona. Taxativně uvádí osoby, vůči kterým má Kancelář nárok na regresní náhradu, kterými jsou provozovatel a řidič vozidla, tedy jinak řečeno, výslovně stanoví okruh pasivně legitimovaných osob pro tento nárok. V dané věci se žalobkyně domáhá regresní náhrady správně dle zákona vůči 1. žalované jako provozovateli vozidla a rovněž vůči 2. žalovanému jako řidiči vozidla, který dopravní nehodu zavinil. Žalobkyně totiž předloženými listinnými důkazy prokázala tvrzení obsažená v žalobě a unesla tak své důkazní břemeno. Jak již bylo výše uvedeno, 1. žalovaná provozovala vozidlo Citroen bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou vozidlem, provozem tohoto nepojištěného vozidla byla 2. žalovaným jako řidičem způsobena škoda v důsledku dopravní nehody, která byla poškozené právním předchůdcem žalobkyně uhrazena, čímž došlo k vzniku solidárního nároku vůči 1. žalované i 2. žalovanému, který byl platně postoupen na žalobkyni. Protože 1. žalovaná jako provozovatel vozidla ani 2. žalovaný jako řidič vozidla dosud žalobkyni a ani jejímu právnímu předchůdci dlužnou částku regresní náhrady neuhradili, soud v souladu citovanými zákonnými ustanovení žalobě zcela vyhověl a přiznal žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku požadovanou částku. Zcela důvodným je vůči žalovaným i nárok žalobkyně na úroky z prodlení, které požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaní jsou v prodlení se splácením peněžitého dluhu. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 060 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 700 Kč a paušální náhrada výdajů dle ust. § 13 uvedené vyhlášky v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu, výzvu k plnění se základním právním a skutkovým rozborem a písemné podání ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 000 Kč částkou 1 260 Kč. Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 2 o. s. ř.