8 C 263/2021-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce věřitele [právnická osoba] domáhala vůči žalované jako dlužníku zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2017 ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku v celkové výši 51 900 Kč zahrnující v sobě náklady úvěru ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaná však neuhradila ničeho a úvěr tak do dne splatnosti, tj. do 14. 7. 2018, nesplatila. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni, která po žalované požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč spolu s příslušenstvím ve formě sjednaného úroku ve výši 25,85 % ročně a zákonného úroku z prodlení. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 6. 2017 ve spojení s předpisem splátek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit včetně úroku ve výši 25,85 % ročně a poplatků v celkové výši 21 900 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Žalovaná však na úvěr nesplatila ničeho, jak je prokázáno transakční historií. Žalovaná tak právnímu předchůdci žalobkyně dlužila ke dni splatnosti poslední splátky, tj. 14. 7. 2018, na nesplacené jistině 30 000 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jak je prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky žalované. Žalovaná neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § [číslo] odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnila. Porušila tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpise a soud jí proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem žalobkyni jako postupníku. Zcela důvodným je vzhledem k prodlení žalované se splacením peněžitého dluhu i žalobkyní jako postupníkem vznesený nárok na sjednaný úrok a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 652 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 200 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo pak bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.