8 C 265/2021-17 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 6. 2. 2016 smlouvu nazvanou smlouva o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s poslední splátkou splatnou dne 18. 3. 2017, a dále dne 21. 11. 2015 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč v 58 týdenních splátkách po 240 Kč s poslední splátkou splatnou dne 31. 12. 2016. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí celkem 17 770 Kč, která byla postoupena na žalobkyni a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud má z listinných důkazů, a to ze smlouvy nazvané smlouva o půjčce [číslo] ze dne 6. 2. 2016, ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o úvěru, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka bude splatná dne 18. 3. 2017. Žalovaný však uhradil pouze částku 5 300 Kč, a to na jistinu částku 681,53 Kč, na úrok 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 2 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 1 218,47 Kč. Dlužil tedy právnímu předchůdci žalobkyně částku 9 318,47 Kč na jistině a 2 781,53 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, jak plyne z předžalobní výzvy ze dne 28. 6. 2021. Ze smlouvy nazvané smlouva o půjčce [číslo] ze dne 21. 11. 2015 ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o úvěru, má pak soud dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 120 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, to vše v hotovosti v 58 týdenních splátkách po 240 Kč s tím, že poslední splátka bude splatná dne 31. 12. 2016. Žalovaný však uhradil pouze částku 8 250 Kč, a to na jistinu částku 3 633,53 Kč, na úrok 1 120 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 600 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso 1 896,47 Kč. Dlužil tedy právnímu předchůdci žalobkyně částku 4 366,47 Kč na jistině a 1 303,53 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek, jak plyne z výše uvedené předžalobní výzvy, která byla žalovanému zaslána dne 28. 6. 2021, jak má soud za prokázané z předloženého podacího lístku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávky za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný tedy dluží žalobkyni z výše uvedených smluv celkovou částku 17 770 Kč, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku řádně a včas, vznikl žalobkyni z pohledávky z obou smluv rovněž nárok na úhradu sjednaného úroku ve výši 23,72 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak marně. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. V dané věci byly mezi účastníky dle obsahu smluv sjednány dvě platné smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 o. z., když účastníci se vždy výslovně dohodli, že uzavírají smlouvu o spotřebitelském úvěru a že tento spotřebitelský úvěr je ve smlouvě označen též jako„ půjčka“, na jejichž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši nevrátil. Porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpise. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnutý úvěr a zaplatit sjednané poplatky žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na níž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto mu tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni smluvní úrok a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalovaném podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.