8 C 6/2021-19 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce věřitele [právnická osoba] domáhala vůči žalovanému jako dlužníku zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 8. 2017 ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr vrátit spolu s náklady úvěru ve 13 měsíčních splátkách. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, a proto dnem splatnosti poslední splátky nastala splatnost celého úvěru. Za prodlení byla žalovanému rovněž uložena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, tj. celkem ve výši 9 867 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 8. 2017 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně nákladů úvěru ve výši 7 300 Kč v 13 měsíčních splátkách po 1 300 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, a to pod nadpisem„ Důsledky prodlení“ vytištěným tučným písmem, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, přičemž uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalovaný však úvěr v dohodnutých splátkách nesplácel a dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 30. 9. 2018, nastala splatnost celého úvěru. Žalovaný tak dlužil právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč na nesplacené jistině a částku 4 300 Kč na nákladech úvěru. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jak je prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 5. 2020, jakož i z oznámení o postoupení pohledávky žalovanému. Smluvní pokutu pak žalobkyně vypočetla z dlužné částky 14 300 Kč za období od 1. 10. 2018 do 20. 8. 2020 ve výši 9 867 Kč a tuto částku uplatnila v žalobě. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, jak vyplývá z předžalobní upomínky. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § [číslo] odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný i ke dni uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 5. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je z převažující části důvodný. Mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla řádně uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně nákladů úvěru, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr a zaplatit i další sjednané poplatky a úrok v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní povinnost obsaženou i ve výše citovaném právním předpise, čímž vznikl věřiteli mimo jiné i nárok na smluvní pokutu. Ta je však shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru limitována součinem čísla 0,5 a celkovou výší spotřebitelského úvěru, jak je rovněž sjednáno v předmětné smlouvě v souladu se zněním zákona. Maximální částka smluvní pokuty proto v dané věci představuje výši 5 000 Kč (0,5 x 10 000), což však žalobkyně v žalobě nerespektovala. Protože žalobkyně se domáhala smluvní pokuty nad rámec výše, kterou smluvní pokuta nesmí ve spotřebitelském úvěru přesáhnout, a to o částku 4 867 Kč (9 867 – 5 000), byla v této části žaloba žalobkyně výrokem II. zamítnuta. Ve zbývající části je pak nárok žalobkyně zcela důvodný a soud proto žalovanému uložil uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 19 300 Kč sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, dlužných nákladů úvěru ve výši 4 300 Kč a smluvní pokuty v částce 5 000 Kč. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na úroky z prodlení, a to dle ust. § 1970 o. z., neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu. Výše úroku odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch žalobkyně v dané věci byl jen částečný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 167 Kč, ale úspěšná byla toliko co do částky 19 300 Kč, což představuje její úspěch ve výši 80 % a úspěch žalovaného ve výši 20 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 60 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 968 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč; celkové náklady řízení tedy činily 2 420 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 60 %, což činí 1 452 Kč. Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.