9 C 173/2021 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení částky ve výši 3 048 Kč s odůvodněním, že žalovaný se při přepravních kontrolách jízdenek konaných dne [datum] a [datum] zaměstnancem žalobkyně nemohl prokázat platnou jízdenkou a odmítl zaplatit přirážku ve výši 800 Kč. Pracovník přepravní kontroly žalobkyně sepsal na místě zápisy o provedené přepravní kontrole, které žalovaný podepsal a jejichž kopii převzal. Přes písemné upomínky žalovaný dlužnou částku neuhradil. V důsledku toho došlo v souladu s přepravními podmínkami k navýšení přirážky na 1 500 Kč. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. Usnesením zdejšího soudu ze dne 2. 8. 2021, č.j. 9 C 173/2021 – 16 bylo rozhodnuto, že řízení ve věcech sp. zn. 9 C 173/2021 a sp. zn. 9 C 174/2021 se spojují ke společnému řízení v zájmu hospodárnosti řízení, když se jedná o občanskoprávní spory mezi týmiž účastníky, po skutkové a právní stránce shodné (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 236/13 ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1765/14 ze dne [datum]). Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum] v 11:07 hod. byl žalovaný kontrolován na lince metra A městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a nemohl se prokázat platným jízdním dokladem. Bylo mu proto účtováno jízdné ve výši 24 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Zápisem o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum] v 08:33 hod. byl žalovaný kontrolován na lince autobusu [číslo] městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a nemohl se prokázat platným jízdním dokladem. Bylo mu proto účtováno jízdné ve výši 24 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum] a [datum], avšak do současnosti na svůj dluh ničeho nezaplatil. Při posouzení věci vycházel soud z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 18a odst. 1 až 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, z ust. § 7 odst. 6 ve spojení s § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a konečně z přepravních podmínek Dopravního podniku hl. m. [právnická osoba] Podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je cestující povinen na výzvu oprávněné osoby prokázat se platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčiny na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat svoji totožnost. Dle ust. § 18a odst. 3 výši přirážky stanoví přepravce v dopravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. Dále soud vycházel z ust. § 37 zákona č. 266/94 Sb., o dráhách. Podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/94 Sb., o dráhách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Dle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jejich výši stanoví nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky plně v souladu s výše citovanými ustanoveními, když z úřední činnosti je soudu známa existence přepravních podmínek žalobkyně upravujících výši přirážky a dále skutečnost, že uvedená linka metra A, je linka drážní, a uvedená linka [číslo] je linka autobusová, na jejichž provoz se tedy vztahují shora citovaná ustanovení zákona o silniční dopravě a o drahách. Protože žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil dlužnou částku podle výše uvedeného, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na zákonné úroky z prodlení jdoucí ode dne splatnosti dlužné částky do zaplacení, neboť nárok žalobkyně je i v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (1 úkon právní služby 200 Kč - § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč (skutečnost, že žalobce podal dvě žaloby, ačkoli mohl svůj nárok uplatnit v jednom řízení, nemůže jít k újmě žalovanému), celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.