9 C 2/2021 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyslovení povinnosti žalované zaplatit částku celkem ve výši 14 580 Kč na jistině s úroky, úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO]) a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 9. 2017, jejímž předmětem bylo čerpání úvěrové částky 12 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky převzala žalovaná osobně v hotovosti při podpisu smlouvy, a to dne 24. 9. 2017, avšak v důsledku jeho prodlení se splácením úvěru právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni 4. 11. 2018 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 14 580 Kč, tj. jistinu 11 228,30 Kč a poplatek 3 351,70 Kč. Žalovaná však dlužné částky neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny a poplatků včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Na základě předložených listinných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 24. 9. 2017, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 12 000 Kč. Ta byla vyplacena v hotovosti při podpisu smlouvy. Účastníci si sjednali, že žalovaná bude splácet úvěr včetně nákladů ve výši 8 880 Kč, tj. celkem ve výši 20 880 Kč, v 58 pravidelných týdenních splátkách po 360 Kč, poslední splátka byl stanovena na den 4. 11. 2018 Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky právního předchůdce žalobkyně. Žalovaná však nehradila splátky včas a řádně, když nedodržela předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalované byla uhrazena dne 16. 7. 2018. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne 4. 11. 2018, dle čl. 5 a 6 smluvních podmínek. Na základě smlouvy o postoupení ze dne 29. 11. 2019 došlo k postoupení pohledávky ve výši 14 580 Kč žalobkyni. Předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020 byla žalovaná upomínána o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. téhož zákona pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 občanského zákoníku, poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak se splacením úvěru v prodlení. Žalovaná byla vyzvána v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatila, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaná však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalovanou částku včetně příslušenství tak, jak je specifikováno shora. 6. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak i co do smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení uplatněného dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle vl. nař. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 580 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.