9 C 239/2021-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 49 704,01 Kč s příslušenstvím. Uváděla, že mezi účastníky byla dne 9. 1. 2020 uzavřena úvěrová smlouva [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 50 000 Kč. Žalovaná měla povinnost splácet předmětný úvěr, avšak v rozporu se svými povinnostmi jej řádně nesplácela, proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 3. 2021 a dluh žalované v celkové výši 49 704,01 Kč se tak stal splatným v celém rozsahu. Žalobkyně požaduje i úroky a úroky z prodlení. Dopisem ze dne 31. 3. 2021 a předžalobní výzvou ze dne 22. 4. 2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak nezaplatila ničeho. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal žalované výzvu k vyjádření, když žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v podaném návrhu, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná neměla žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 9. 1. 2020 ve spojení s úvěrovými podmínkami, jakož i ze splátkového kalendáře smlouvy, za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které žalovaná čerpala převodem na účet v plné výši a zavázala se jej splatit 84 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 426 Kč. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 31. 3. 2021 ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalovaná dlužnou částku řádně a včas nehradila, za což jí v souladu se smlouvou žalobkyně účtovala smluvní pokuty v celkové výši 1 404 Kč a celý úvěr zesplatnila. Ke dni podání žaloby tak žalovaný žalobkyni dluží částku 49 704,01 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 47 970,01 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 330 Kč a smluvních pokut ve výši 1 404 Kč, a dále pak příslušenství žalované částky tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě a poskytla jí dodatečnou lhůtu k úhradě, avšak ani poté k zaplacení nedošlo. Právně soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu se smlouvou o úvěru řádně nesplnila. Porušila tak svoji smluvní i zákonnou povinnost a soud jí proto uložil platební povinnost uhradit dlužné částky tímto rozsudkem. Současně uložil žalované zaplatit žalobkyni úrok 8,25 % ročně a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje po právu po žalované podle § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 167 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 989 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava, návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 800 Kč částkou 378 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.