9 C 261/2020 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vyslovení povinnosti žalované zaplatit částku celkem ve výši 8 575 Kč na jistině s úroky, úroky z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizováno] international, SE, [IČO]) a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] ze dne [datum] částky 15 000. Půjčenou částku převzala žalovaná osobně v hotovosti při podpisu smlouvy, a to dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byly žalobkyni postoupena i žalovaná pohledávka. Hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 9 575 Kč, tj. jistinu 7 373,91 Kč a poplatek 2 201,09 Kč. Po postoupení pohledávky žalovaná uhradila částku ve výši 1 000 Kč, která byl započtena na částečnou úhradu poplatku a žalovaná částky ve výši 8 757 Kč je tak tvořena jistinou ve výši 7 373,91 Kč a poplatkem ve výši 1 201,09 Kč. Žalovaná však zbývajícíc dlužné částky neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny a poplatků včetně úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání. 3. Na základě předložených listinných dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] dne [datum]. V tento den převzala žalovaná půjčenou částku ve výši 15 000 Kč. Zápůjčku včetně poplatku ve výši 11 100 Kč, tj. celkem ve výši 26 100 Kč měla žalovaná uhradit v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaná však nehradila splátky včas a řádně, když nedodržela předepsaný splátkový kalendář a poslední příslušná splátka ze strany žalované byla uhrazena dne [datum]. Neuhrazená část závazku byla zesplatněna dne [datum], a to marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky. Na základě smlouvy o postoupení ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky ve výši 9 575 Kč žalobkyni, která tuto následně ponížila o úhradu žalované a předmětem řízení je částka 8 575 Kč. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná upomínána o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. 4. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník„) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 a 2 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věcí lepší jakosti, ale téhož druhu. Podle ust. § 2393 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. 5. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se dlužných pohledávek z titulu nevrácené zápůjčky, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, tak co do zákonných úroků z prodlení. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. Pokud jde o smluvní úroky, tyto nebylo možno přiznat žalobkyni ani zčásti, neboť pro žalobkyní vymezená období si jej účastníci, resp. právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, nesjednali. Žalobkyně požaduje zaplacení smluvního úroku ve výši 23,66 % p.a. z dlužné jistiny půjčky za období od [datum] (den následující po splatnosti poslední splátky půjčky) do zaplacení. Z první věty článku 9.7 smluvních podmínek vyplývá, že smlouva o půjčce byla mezi stranami sjednána na dobu určitou s účinností ode dne podpisu smlouvy ([datum]) do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky ([datum]). Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně požaduje zaplacení smluvně sjednaného úroku za období následující po dni splatnosti poslední splátky půjčky. V daném případě žalovaná nesplácela půjčku řádně a včas, v okamžiku splatnosti poslední splátky již byla v prodlení se zaplacením předchozích splátek a z tohoto důvodu nastal účinek sjednaný v druhé větě článku 9.7 smluvních podmínek – došlo k prodloužení účinnosti smlouvy až do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. V tomto prodlouženém období po [datum] však již jistina není smluvně úročena (článek 1.2, věta třetí, smluvních podmínek). Pokud tedy žalobkyně po žalované požaduje zaplacení úroku za toto období, nemá tento její nárok oporu v uzavřené smlouvě. [ulice] je též argumentace žalobkyně, že k výše popsanému prodloužení účinnosti smlouvy nedošlo, neboť v tomto případě (který však v projednávané věci dle názoru soudu nenastal) by účinnost smlouvy skončila ke dni [datum] a pro placení úroku v následujícím období by rovněž chyběl smluvní podklad. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 575 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.