10 C 143/2022-62 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá na žalovaném zaplacení částky ve výši 7 801,36 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi jejím právním předchůdcem – společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru. V této smlouvě se její účastníci dohodli, že žalovanému bude věřitelem poskytnuta finanční hotovost ve výši 22 000 Kč, kterou je žalovaný povinen věřiteli zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč, a to včetně sjednaných poplatků v celkové výši 18 894 Kč Celkem tedy měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 40 894 Kč do 29. 12. 2019. Tuto povinnost však žalovaný nesplnil řádně a včas. Na pohledávku věřitele zaplatil pouze částku 32 021 Kč odpovídající 10 splátkám. Proto žalobkyně po postoupení pohledávky požaduje po žalovaném zaplacení jistiny úvěru ve výši 5 102,26 Kč, nesplacený kapitalizovaný úrok a úrok z prodlení, běžící úrok z prodlení, účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 690 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 2 699,10 Kč. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v podané žalobě, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., soud proto rozhodoval na základě obsahu spisu. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] včetně předpisu splátek, žádosti o úvěr a formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému částku 22 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru poplatky (poplatek za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 2 036 Kč a také za inkaso plateb 3 960 Kč). Celkovou dlužnou částku ve výši 40 894 Kč měl žalovaný splatit celkem v 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Roční procentní sazba nákladů (dále jen RPSN) činí 272,44 % ročně, úrok byl sjednán ve výši ve výši 15 % ročně. Dle smluvních ujednání pokud nebudou dlužníkem splátky hrazeny řádně a včas, je dlužník povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobou požaduje žalobkyně zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nesplacené jistiny pohledávky denně, a to za období od 30. 12. 2019 do 11. 6. 2021 v kapitalizované výši 2 699,10 Kč. Dále se smluvní strany dohodly, že žalovaný se zavazuje zaplatit okamžitě neuhrazenou část jistiny v případě, že se ocitne v prodlení se zaplacením jakékoliv splátky řádně a včas. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku úvěru ve výši 22 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení ze dne 19. 7. 2021 včetně přílohy 1 - seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z výzvy ze dne 18. 10. 2021 vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení shora uvedených dlužných částek a žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pro případ jejich nezaplacení 4. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Z hlediska dalšího právního posouzení věci bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem částka 22 000 Kč. Podle této smlouvy však měl žalovaný vrátit věřiteli i při dodržení všech smluvních ujednání částku 40 894 Kč, tedy téměř o 100 % více, než činila částka poskytnutá věřitelem. Takto razantní navýšení závazku dlužníka vyjádřené RPSN ve výši 272,44 % ročně je způsobeno konstrukcí poplatku za úvěr zahrnujícího neadekvátně vysoké poplatky za administrativní činnost věřitele. Neadekvátnost jejich výše soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí – za poskytnutí a vyhodnocení úvěru a další inkasní činnost, kdy za tyto činnosti se žalovaný zavázal uhradit celkem 18 894 Kč. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání těchto poplatků nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. 5. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako spotřebitele vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným nákladům zatěžujícím dlužníka jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují další sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu podle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (tuto smluvní pokutu žalobkyně uplatňuje podanou žalobou v korigované výši 2 699,10 Kč) a požadavek úhrady nákladů na vymáhání ve výši 690 Kč, jehož součástí jsou i náklady na osobní návštěvu dlužníka, i když tyto náklady (inkaso dluhu) jsou zahrnuty již ve sjednaném poplatku. Přestože sazba smluvní pokuty dle čl. 6 smlouvy ve výši 0,1 % denně není sama o sobě nepřiměřeně vysoká, celkový systém poplatků a současně dalších sankcí obsažených ve smlouvě způsobuje to, že rozsah povinností, které v případě jeho prodlení dlužníka zavazují, je zcela nepřiměřený výši plnění, které bylo věřitelem žalovanému poskytnuto. 6. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o.z., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše všech problematických administrativních poplatků, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru je ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. 7. Nárok žalobkyně bylo nutno právně posoudit podle § 2991 odst. 1 o.z., podle něhož kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil a dále podle § 2993 o.z., který stanoví, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalobkyně má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce poskytl, tedy na zaplacení částky 22 000 Kč. Z obsahu žaloby však vyplývá, že žalovaný již na poskytnutý úvěr zaplatil částku 32 021 Kč, žalobou uplatněný nárok tak není důvodný, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nenáleží. Úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný, tomu však žádné náklady nevznikly.