10 C 155/2022-39 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit shora uvedenou částku s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], dále jen právní předchůdce věřitele) a žalovaným, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit částku 1 000 Kč nejpozději do 1. 1. 2015. Právní předchůdce žalobkyně postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni. Žalovaná částka nebyla uhrazena ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutkové závěry. Mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, v níž se věřitel zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky v celkové výši 1 000 Kč. Žalovaný tuto částku převzal v hotovosti dne [datum] a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky vrátit právnímu předchůdci žalobkyně do 1. 1. 2015. Na dlužnou částku však neuhradil ničeho. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Žalovaný neuhradil dlužnou částku ani na základě předžalobní výzvy učiněné žalobkyní dne 12. 6. 2020. Na základě shora uvedených skutkových závěrů soud věc posoudil v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Dle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat veškerá tvrzení uvedená v žalobě, dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela důvodná a rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, tj. vyhověl žalobě jak co požadované jistiny, tak co úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.