10 C 165/2022-19 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky s odůvodněním, že dne 17. 2. 2022 při jízdě metrem linkou C veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní se nemohl žalovaný prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Proto požaduje žalobkyně úhradu jízdného a přirážky k jízdnému v celkové výši 1 530 Kč. Tuto částku neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní upomínky. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Na základě předložených listin soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy v [obec] provozovaným žalobkyní, když dne 17. 2. 2022 cestoval metrem linkou C. Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, přirážku k jízdnému žalobkyni dosud nezaplatil. Ze smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně vyplývá, že výše jízdného činí 30 Kč a výše přirážky činí 1 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022 byl žalovaný vyzván k zaplacení shora specifikované částky a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osob, a dále podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), kdy neprokáže-li se cestující platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro drážní a silniční dopravu nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaný neprokázal platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a následně ani nezaplatil přirážku k jízdnému, je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky zcela důvodný, včetně požadavku na zákonný úrok z prodlení požadovaný v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř.