10 C 184/2022-13 — Okresní soud v Táboře

Manžel se domáhal rozvodu manželství, které bylo uzavřeno dne [datum] před [anonymizována tři slova] [územní celek], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]. Z manželství se narodila dosud nezletilá dcera Viktoriia. Svůj návrh odůvodnil tím, že psychický stav manželky je nestabilní a z tohoto důvodu účastníci nejsou schopni spolu komunikovat. Manželka s rozvodem souhlasila. Příslušnost zdejšího soudu k rozvodu manželství je dána na základě článku 30 odst. 1 a 3 Smlouvy mezi [anonymizována dvě slova] a [země] o právní pomoci v občanských věcech ([anonymizováno], 28. 5. 2001; [číslo] [anonymizováno]), podle kterých, rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Manželé jsou státními příslušníky [země], jejich současné bydliště, ale i poslední společné bydliště je na území České republiky, v obvodu Okresního soudu v Táboře. Z oddacího listu vydaného dne [datum] [anonymizována tři slova] [územní celek], registrační služby [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] má soud za prokázané, že mezi manželi bylo dne [datum] uzavřeno manželství před výše uvedeným matričním orgánem. U obou se jednalo o první manželství. Z výslechu účastníků vyplývá, že účastníci nechtějí v manželství dále setrvávat, když ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení manželského soužití. Účastníci k sobě již nic necítí a nedokáží si představit další společné soužití. Od února t.r. žijí odděleně, manželka se odstěhovala ze společné domácnosti a společně ani nehospodaří. Manželé uvedli, že manželství považují za trvale a nenapravitelně rozvrácené a neočekávají jeho obnovení. Úprava poměrů společné nezletilé dcery účastníků je prokázána dohodou schválenou rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] pravomocným dne [datum rozhodnutí], kterou byla nezletilá svěřena do společné péče rodičů. Podle sdělení účastníků dcera situaci chápe a je s ní srozuměna. Právně soud věc posuzoval podle shora uvedené dvoustranné smlouvy o mezinárodní právní pomoci v oblasti civilní dle hmotného práva [země]. Vycházel z právního předpisu [anonymizována čtyři slova] [číslo] ([příjmení] o rodině, dále jen„ zákon“) ze dne 10. 1. 2002 v platném znění, především z čl. 105, 110 a 112. Dle čl. 105 bod 3., manželství zaniká rozvodem na návrh některého z manželů na základě rozhodnutí soudu v souladu s články 110 tohoto zákona. Podle čl. 110 bod 1. zákona může návrh na rozvod podat jeden z manželů. Podle čl. 112 bod 1. zákona soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčinu podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti a jiné okolnosti manželského soužití. Z výpovědí účastníků soud takto zjistil, že jejich skutečné vztahy jsou podstatným způsobem narušené, ani jeden z nich si nedovede představit pokračování vzájemného soužití. Za příčinu rozvratu manželství oba shodně označili naprosté vzájemné odcizení. Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že obnovení manželského soužití nelze v daném případě očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy obou manželů, kteří další možnost společného soužití vylučují, postupoval soud podle čl. 112 bod 2. zákona a manželství účastníků rozvedl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, když nebyly zjištěny okolnosti, které by odůvodňovaly náklady řízení některému z účastníků přiznat.