10 C 190/2022-27 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se domáhal snížení vyživovací povinnosti vůči žalovanému stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 8. 2020, č.j. [číslo jednací] ve výši 10 500 Kč měsíčně s odůvodněním snížením příjmu v důsledku přeřazení na jinou pracovní pozici a dále neexistencí jakéhokoliv kontaktu se synem, který žalobce jako otce odmítá. Snížení výživného požadoval žalobce od 1. 1. 2022 na částku 5 000 Kč měsíčně. 2. Žalovaný s ohledem na žalobcem tvrzené snížení výše pravidelného příjmu se snížením výživného do budoucna souhlasil, rozsah snížení ponechal na rozhodnutí soudu. Nesouhlasil však se zpětným snížením výživného s odůvodněním, že na záměr podat žalobu nebyl otcem předem upozorněn a nemohl se tak připravit na případnou povinnost vrátit část vyplaceného výživného. Uložení této povinnosti by žalovaný, resp. jeho matka musela řešit prostřednictvím úvěru. 3. Rozhodnutí o původní výši výživného v částce 10 500 Kč měsíčně rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 27. 8. 2020, č.j. [číslo jednací] bylo vydáno za situace, kdy žalovaný byl studentem druhého ročníku [anonymizována čtyři slova] v [obec] s běžnými potřebami. Oba jeho rodiče měli jednu vyživovací povinnost právě k žalovanému, otec vykazoval průměrný čistý měsíční příjem ve výši 68 946 Kč, matka ve výši 17 639 Kč. Odůvodnění citovaného rozhodnutí zohledňuje skutečnost, že styk žalobce se žalovaným není dlouhodobě realizován. Tento stav se do současné doby nezměnil. Z výpovědí obou účastníků vyplývá, že došlo k dalšímu zhoršení kvality vzájemných vztahů, kdy komunikace neprobíhá již ani na distanční úrovni (přání k narozeninám formou SMS apod.), pokud se účastníci potkají na ulici, nepozdraví se. Každý z nich dává vinu za vznik této situace druhé straně. 4. K aktuálním poměrům účastníků bylo zjištěno následující. Oba rodiče mají stále vyživovací povinnost pouze k žalovanému. Žalovaný je studentem třetího ročníku stejné střední školy, když třetí ročník z důvodu [anonymizováno] obtíží opakuje. Jeho potřeby jsou obdobné, byť náklady na studium mírně vzrostly v souvislosti s blížícím se absolvováním maturitního ročníku, kdy studenti každého půl roku přispívají částkou 2 500 Kč na maturitní ples. Žalovaný z důvodu studia dojíždí denně ze svého bydliště do [obec], jízdné meziměstské i MHD odpovídá zhruba částce 1 300 Kč za měsíc. Matka žalovaného [jméno] [příjmení] jako svědkyně uvedla, že společně se žalovaným žijí stále v bytě v jejím osobním vlastnictví. V souvislosti s péčí o syna popsala běžné výdaje na stravu, studium, ošacení, telefon atd. a dále na medikaci v souvislosti s psychickými problémy žalovaného. Pravidelné měsíční výdaje jejich společné domácnosti se svojí skladbou oproti původnímu rozhodnutí soudu nezměnily, pouze se změnila jejich výše, která měsíčně představuje výdaje na bydlení v částce 4 500 Kč a zálohu na elektřinu v částce 1 500 Kč (zde je však avizováno zvýšení). Svědkyně si dále hradí penzijní připojištění a sobě a synovi platí stavební spoření. Podle potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] vykazuje matka žalovaného měsíční příjem ze zaměstnání v průměrné výši 21 068 Kč. Obdobné majetkové poměry jako v původním rozhodování vykazuje také žalobce, vyjma vynaložení jednorázové investice do podílových fondů ve výši 200 000 Kč v průběhu tohoto roku a změny pracovního zařazení od [datum] z pozice ředitele pobočky na pozici manažer organizace zkoušek z důvodu organizačních změn na pracovišti. S tím souvisí výrazné snížení výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalobce, který podle sdělení zaměstnavatele [právnická osoba] aktuálně vykazuje ve výši 46 897 Kč. Jinak žalobce stále žije v bytě ve svém vlastnictví, kdy hradí náklady spojené se správou bytu a energie v částce cca 7 000 Kč měsíčně, dále si hradí běžná pojištění (životní, penzijní, stavební) a další náklady (strava, ošacení, internet atd.), na životní pojištění žalovaného vynakládá měsíčně částku 500 Kč. S podáním návrhu na snížení výživného žalobce vyčkával až do 20. 7. 2022, jelikož čekal, až se nová výše jeho příjmu ustálí. Žalovanému skutečnost, že zvažuje podání této žaloby, nesdělil, jelikož spolu nekomunikují. 5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze podle § 911 o.z. přiznat, pokud oprávněný není schopen sán se živit. 6. V projednávané věci se žalovaný stále není schopen živit sám a soustavným studiem se připravuje na výkon svého budoucího povolání. Žalobce jako jeho rodič je tak povinen zajišťovat jeho výživu. Pokud tak nečiní formou osobní péče zahrnující také placení nezbytných souvisejících výdajů, je povinen platit žalovanému odpovídající finanční částku na výživném. Od původního rozhodování soudu došlo k výrazné změně poměrů na straně žalobce, jehož pravidelný měsíční příjem, ze kterého svoji vyživovací povinnost vůči žalovanému plní, se poměrně zásadně snížil. Návrh na snížení vyživovací povinnosti žalobce je tedy důvodný. 7. [příjmení] výši výživného, které je povinen žalovaný žalobci platit, je nutno určit podle § 913 odst. 1 o.z., podle něhož jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. 8. Shora jsou popsány majetkové poměry obou účastníků řízení. Lze shrnout, že vyjma výše příjmu žalobce zůstávají poměry účastníků obdobné. Nic se nezměnilo ani na skutečnosti, že styk mezi žalobcem a žalovaným není realizován. Jelikož z tohoto závěru vycházelo již původní rozhodnutí soudu, nemohla být tato skutečnost zohledněna v tomto řízení jako další důvod pro snížení výše vyživovací povinnosti žalobce. Proto soud při rozhodování o výši výživného vyšel z poměru výše výživného k výši příjmu žalobce aplikovaného v původním rozhodnutí soudu (6,5) a v tomto poměru vyčíslil výši výživného ve vztahu k aktuální výši příjmu žalobce (7 300 Kč), kterou navýšil na částku 8 000 Kč měsíčně z důvodu, že potřeby žalovaného se od minulého rozhodování soudu v souvislosti s blížícím se absolvováním maturitního ročníku mírně navýšily. I za této situace částka výživného ve výši 8 000 Kč měsíčně představuje přibližně 1/6 měsíčního příjmu žalobce a svojí výší tak není nepřiměřená. V období od 3. 11. 2022 dále tedy bylo žalobě vyhověno co do návrhu na snížení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalovanému na částku 8 000 Kč měsíčně. Návrh na snížení vyživovací povinnosti žalobce v tomto období o dalších 3 000 Kč měsíčně byl zamítnut. 9. Návrh na zpětné snížení vyživovací povinnosti žalobce od 1. 1. 2022 na částku 5 000 Kč měsíčně byl zamítnut v plném rozsahu. Žalobce, ačkoliv si byl vědom svého přeřazení na jinou, méně honorovanou pracovní pozici již od ledna 2021, žalovaného na tuto skutečnost žádným způsobem neupozornil a neupozornil jej ani na svůj záměr se po ustálení výše příjmu domáhat zpětného snížení výše výživného. To vše přesto, že si musel být vědom skutečnosti, že vyplácené výživné tvoří poměrně velkou část rozpočtu, s nímž žalovaný společně se svou matkou hospodaří a že zpětné vrácení výživného bude pro žalovaného s ohledem na výši příjmu jeho matky spojeno se značnými obtížemi. Sám žalovaný uvedl, že pokud by na podání takové žaloby byl předem upozorněn, reagovali by na něj společně s matkou vytvořením rezervy, z níž by žalobci mohlo být vyplacené výživné vráceno. Jelikož však od žalobce žádnou takovou zprávu neobdržel, nejsou na tuto eventualitu připraveni a kvůli vrácení výživného by byli nuceni se zadlužit, když hospodaří s napjatým rozpočtem. Podle § 6 odst. 1, 2 o.z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu a nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. [ústavní nález] vyplývá, že není vyloučeno, že i výkon práva, který odpovídá zákonu, může být shledán v rozporu s dobrými mravy a že mu proto bude soudem odepřena právní ochrana, a to zejména tehdy, je-li zřejmé, že výkon práva vede k nepřijatelným důsledkům projevujícím se jak mezi účastníky, tak na postavení některého z nich navenek. Přesto, že podle o.z. je možné požadovat u zletilého dítěte vrácení spotřebovaného výživného, způsob uplatnění tohoto nároku v projednávané věci a výše popsané okolnosti vedly soud k závěru o rozporu tohoto návrhu žalobce s dobrými mravy. Z tohoto důvodu nebylo možno takovému návrhu vyhovět. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se domáhal snížení své vyživovací povinnosti celkem o 5 500 Kč, žaloba byla úspěšná co do částky 2 500 Kč, co do částky 3 000 Kč měsíčně byla zamítnuta. [jméno] úspěchu obou účastníků v řízení byla přibližně stejná, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.