10 C 201/2022-20 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu nezaplacení příspěvku hrazeného vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále je„ zákon č. 168/1999 Sb.“). Žalovaný neměl v období od 27. 6. 2019 do 22. 8. 2020 k vozidlu [registrační značka] sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv tato povinnost je stanovena v § 1 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaná částka představuje příspěvek a náklady na uplatnění ve výši 15 405 Kč. Žalované částky nebyly uhrazeny ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny, proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, tj. výzev ze dne [datum] a dne [datum] včetně dokladů o odeslání, upomínek k úhradě ze dne 18. 2. 2021, 18. 3. 2021, 6. 5. 2021 a 3. 6. 2021, zjištěných údajů o vozidle ze dne 19. 1. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 21. 1. 2022 včetně dokladu o odeslání vyplývá, že žalovaný v rozhodném období provozoval osobní automobil [registrační značka], číslo technického průkazu [anonymizováno] se zdvihovým objemem válců od 1 000 cm3 do 1 350 cm3. Žalovaný jako provozovatel vozidla shora uvedené [registrační značka] povinnost stanovenou zákonem č. 168/1999 Sb., když neuzavřel povinné pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem tohoto vozidla pro období od 27. 6. 2019 do 31. 12. 2016 a dále od 1. 1. 2020 do 22. 8. 2020. Žalobkyně dne 5. 11. 2020 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, který za období od 27. 6. 2019 do 31. 12. 2020 činil 6 880 Kč, a sestával ze základu příspěvku 6 580 Kč (35 Kč denně x 188 dnů bez pojištění) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Dne 28. 1. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu žalobkyně, který za období od 27. 6. 2019 do 31. 12. 2020 činil 8 525 Kč a sestával ze základu příspěvku 8 225 Kč (35 Kč denně x 235 dnů bez pojištění) a poplatku za mimosoudní uplatnění práva ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 205/1999 Sb. Protože žalovaný na výzvy žalobkyně nereagoval, byl o úhradu dluhu upomínán předžalobní výzvou ze dne 21. 1. 2021. Podle § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené. Podle § 4 odst. 1 téhož zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen "osoba povinná k zaplacení příspěvku") jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [obec] [anonymizována dvě slova] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Výše denní sazby v tomto případě dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. činila 35 Kč. Podle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit [obec] kanceláři pojistitelů i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Tyto náklady dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí 300 Kč. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to nejen ohledně částky ve výši 15 405 Kč, ale také ohledně úroků z prodlení, a to na základě § 1970 o. z., když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 405 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.