10 C 206/2022-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 204 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka dle tvrzení žalobkyně sestává z částky úvěru poskytnutého žalované ve výši 3 000 Kč splatného do 12. 1. 2022, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč, smluvní pokuty ve výši 900 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 100 Kč. Žalovaná dosud na svůj dluh uhradila dle tvrzení žalobkyně pouze částku 500 Kč. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená účastníky řízení dne [datum] žalovanou zavazuje proti poskytnutému úvěru 3 000 Kč vrátit žalobkyni částku 6 300 Kč sestávající z jistiny úvěru, úroku a poplatku za poskytnutí úvěru, a to do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Roční procentní sazba nákladů na úvěr (dále jen RPSN) tak činí 832 %. Žalovaná takto uhradila pouze částku 500 Kč a s úhradou zbývajících finančních prostředků se tak ocitla v prodlení. Ve smlouvě byly dále ve prospěch žalobkyně jako věřitele sjednány sankce při prodlení dlužníka. Tyto sankce uplatnila žalobkyně předmětnou žalobou, kdy požaduje zaplacení smluvní pokuty podle čl. 7 smlouvy ve výši 900 Kč, poplatky za upomínky a předání věci inkasní agentuře podle čl. 7 smlouvy ve výši 2 100 Kč. Výzvou ze dne 20. 1. 2022 byla žalovaná upomínána o zaplacení dluhu. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 10. 12. 2021 byla žalované poskytnuta žalobkyní částka 3 000 Kč se splatností do 12. 1. 2022. Při nedodržení tohoto termínu měla žalovaná uhradit žalobkyní částku 6 300 Kč, tedy více než 200 % plnění poskytnutého žalobkyní. Dále bylo předmětnou smlouvou účastníky sjednáno, že v případě neplnění povinností žalované uhradí žalovaná i smluvní pokutu ve výši 30 % z jistiny a dále na nákladech na vymáhání za předání inkasní agentuře částku 1 500 Kč, za první upomínku 450 Kč a druhou upomínku 650 Kč. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 832 % ročně je vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že uzavřená smlouva je poměrem výše plnění poskytnutého věřitelem žalované a výše plnění, k němuž se žalovaná i při řádném plnění všech smluvních podmínek zavázala, zcela nepřiměřeným způsobem nevyvážená v neprospěch dlužníka. Tato nevyváženost pak vyniká v případě prodlení žalované se splácením, kdy k zákonnému úroku z prodlení a vysokému poplatku za poskytnutí úvěru přistupují další sjednané sankce, které dluh značně navyšují, tj. smluvní pokuta i náklady na vymáhání v podobě vyššího poplatku za upomínky a předání inkasní agentuře (dle čl. 7 smlouvy). Shora uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru je již zohledněna ve vysokém poplatku za sjednání úvěru vyšším než 100 % poskytnutého plnění. Vzhledem k tomu, že danou smlouvu je nutné posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, uzavírá soud, že tato smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, musel soud posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co právu měl plnit sám. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaná žalobkyni vydala to, co na základě takto neplatné smlouvy získala. Žalobkyně vyplatila žalované částku 3 000 Kč, žalovaná uhradila pouze 500 Kč, proto soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobkyni část jistiny 2 500 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Naproti tomu soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala již zaplacené jistiny úvěru ve výši 500 Kč včetně příslušenství, smluvní pokuty ve výši 900 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 100 Kč vycházejících z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy v řízení úspěšnější žalovaná má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované však v jeho průběhu žádné náklady nevznikly. Odůvodnění rozhodnutí vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.