10 C 246/2022-34 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost uhradit žalobkyni žalovanou částku s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající ze smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) a žalovanou dne [datum]. Výše limitu kontokorentu byla stanovena na částku 70 000 Kč, kontokorentní úvěr byl veden na sporožirovém účtu č. [bankovní účet]. Žalovaná úvěr však včas a řádně nesplácela, po vzniku debetního zůstatku k 9. 11. 2019 ve výši 40 148,60 Kč byla pohledávka původního věřitele převedena na evidenční účet pohledávek. Dlužnou částka neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní výzvy ze dne 17. 3. 2021. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně souhlasila v dané věci s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne [datum], výpisů ze sporožirového účtu č. [bankovní účet], výzvy ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne 18. 3. 2021 včetně podacího archu, smlouvy o postoupení ze dne [datum] včetně seznamu pohledávek a oznámení o postoupení ze dne 7. 1. 2021 má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 22. 5. 2007 uzavřena smlouva u poskytnutí úvěru – kontokorentu k běžnému účtu č. [bankovní účet]. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalované na tomto běžném účtu úvěr do výše 70 000 Kč formou možnosti přečerpání spočívající ve zpřístupnění peněžních prostředků nad rámec aktuálního zůstatku účtu. Sazba úroku z úvěru byla sjednána ve výši 15,90 % ročně, smluvní strany však ujednaly, že úrokovou sazbu lze měnit i během kalendářního roku, ode dne účinnosti změny je pak dlužník povinen hradit úrok v nové výši. Úvěr měl být uhrazen do jednoho roku od prvního čerpání, při řádném splácení bylo možno úvěr čerpat opakovaně. Žalovaná úvěr nesplácela řádně a včas, nevyrovnala přečerpání úvěru, když nezajistila dostatek disponibilních prostředků na účtu, proto vznikl nepovolený debetní zůstatek. Výzvou ze dne 10. 11. 2019 byla žalovaná upozorněna na převedení nepovoleného přečerpání ve výši 40 148,60 Kč na účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků, výpověď smlouvy o účtu a dohody o používání kreditní karty. Vzhledem k tomu, že k úhradě nepovoleného zůstatku nedošlo, byla žalovaná předžalobní výzvou ze dne 18. 3. 2021 upozorněna na možnost soudního vymáhání dluhu. Žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud po právní stránce posuzoval podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a to s přihlédnutím k § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.), kdy se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 502 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu více než tří měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Podle § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Pohledávka předchůdce žalobkyně byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě zcela vyhověl jak co do jistiny, tak co do úroku z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžité pohledávky a výše je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 784 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 606 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 40 148,60 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.