10 C 254/2022-16 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 3 032 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaný ve dnech 13. 4. 2021 a 29. 6. 2021 nastoupil k přepravě na lince hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], [anonymizováno], [IČO]), ale ani v jednom případě se nemohl prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Proto žalobkyně požaduje zaplacení jízdného ve výši 16 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč za každou jízdu. Žalovaný neuhradil dlužné částky ani na základě předžalobní upomínky. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně se k výzvě soudu nevyjádřila. Žalovaný se k výzvě soudu také nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu dle § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z předložených listin soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaný se ve dnech 13. 4. 2021 a dne 29. 6. 2021 přepravoval na linkách hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]). Na výzvu kontrolora se neprokázal platnou jízdenkou, jízdné a přirážky k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného a přirážky za každou jízdu vyplývají ze smluvních přepravních podmínek a tarifu jízdného právního předchůdce žalobkyně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2021 včetně přílohy - seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle § 18a odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, kdy osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen pověřená osoba) je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji. Výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách, výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro drážní a silniční dopravu nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., dospěl soud k závěru, že toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení o povinnosti žalovaného zaplatit žalovanou částku a úrok z prodlení v zákonné výši stanovené vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 032 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.