11 C 112/2022-39 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení, neboť žalobkyně uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o zápůjčce. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému částku 54 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady zápůjčky (úrokem a administrativním poplatkem) v celkové částce 111 412 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 757 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou splátku a žalobkyně proto zápůjčku zesplatnila ke dni [datum] a eviduje nyní za žalovaným pohledávku v celkové výši 87 565,61 Kč. Dlužná částka se skládá z nesplacené jistiny ve výši 54 000 Kč, neuhrazených úroků ve výši 13 747 Kč, neuhrazených administrativních poplatků ve výši 5 600 Kč, nákladů na upomínání ve výši 1 700 Kč, smluvní pokuty v částce 10 322,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 2 196 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požaduje úroky z prodlení v zákonné výši za dobu od [datum] do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní upomínky. 2. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně podáním ze dne [datum] žádala nařízení jednání, žalovaný se nijak nevyjádřil. 3. Jednání proběhlo dne [datum], přičemž žalovaný se k jednání nedostavil, neomluvil svou nepřítomnost ani nepožádal o odročení jednání, ačkoli mu předvolání bylo řádně doručeno. Soud tedy jednal bez jeho osobní účasti ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.). 4. Soud provedl dokazování Elektronickým výpisem informací ze systému uzavírání smluv online a Smlouvou ze dne [datum] [číslo] včetně splátkového kalendáře a sazebníku, z nichž je zřejmé, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 54 000 Kč a žalovaný se tuto částku zavázal splácet včetně poplatku ve výši 111 412 Kč v 60 měsíčních splátkách po 2 757 Kč splatných počínaje od dubna 2021 vždy k 9. dni každého kalendářního měsíce. Částka 111 412 Kč sestává z úroku ve výši 39 % ročně a z administrativních poplatků ve výši 700 Kč měsíčně. Uvedená úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. Podle čl. 9 Smlouvy v případě, že se klient ocitne v prodlení se splacením jakékoli splátky nebo její části, je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu dle Sazebníku, tedy ve výši 0,5 % denně z dlužné splátky, nejvýše však do 500 Kč za prodlení u každé jednotlivé splátky. Čl. 11 Smlouvy upravuje zesplatnění dluhu s tím, že v takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Podle čl. 12 je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši 50 Kč za každé jednotlivé porušení povinnosti ze strany klienta. Dále je v Sazebníku stanovena výše poplatků za upomínání, respektive výše náhrady účelně vynaložených nákladů v případě prodlení klienta. Další dokazování provedl soud výpisem z účtu ze dne [datum], z něhož je patrné, že žalovanému skutečně byla poskytnuta částka ve výši 54 000 Kč. Z výpisu splátkového kalendáře je zřejmé, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Oznámením o zesplatnění ze dne [datum] bylo prokázáno, že úvěr byl ke dni [datum] zesplatněn. Dále žalobkyně soudu předložila vyčíslení pohledávky ke dni [datum], z něhož vyplývá, že celková dlužná částka požadovaná žalobou sestává z neuhrazené jistiny ve výši 54 000 Kč, úroků ve výši 13 747 Kč, administrativních poplatků ve výši 5 600 Kč, zákonných úroků z prodlení ve výši 2 196 Kč, smluvních pokut dle čl. 9 a 11 Smlouvy ve výši 10 322,61 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 1 700 Kč. Z výzvy ze dne [datum] je patrné, že žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu před zesplatněním celé pohledávky. Konečně soud provedl dokazování také předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 5. K provedenému dokazování právní zástupce žalobkyně doplnil, že žalobkyně požaduje smluvní úrok a administrativní poplatek pouze z prvních osmi neuhrazených splátek, nikoli tedy z celé dlužné částky jak vyplývá z uzavřené smlouvy. 6. Soud věc právně posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. 7. Na základě výše uvedeného prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Žalobkyně podle smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 54 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splácet měsíčními splátkami, a to spolu se sjednanými náklady úvěru. Je proto porušením smluvní a zákonné povinnosti (§ 2390 o. z.) žalovaného, že splátky nehradil řádně a včas, v důsledku čehož se jeho závazek stal splatným v plné výši. Žalovaný dosud žalobkyni nevrátil peněžní prostředky, které mu poskytla, a proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu ve výši 54 000 Kč. Důvodným je též nárok žalobkyně na zaplacení sjednaného dlužného úroku ve výši 13 747 Kč a administrativních poplatků ve výši 5 600 Kč za období od poskytnutí úvěru do jeho zesplatnění, tedy za osm měsíců. Dále soud přiznal žalobkyni smluvní pokutu v celkové částce 10 322,61 Kč, na kterou vznikl žalobkyni nárok porušením povinností žalovaného splácet řádně svůj dluh, a to v souladu s účastníky platně uzavřenou smlouvou o úvěru. Žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, a proto je důvodným též nárok žalobkyně na úroky z prodlení dle výše citovaného ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jak žalobkyně správně požaduje. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 8. Pokud jde o úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud je žalobkyni nepřiznal. Žalobou je požadována částka ve výši 1 700 Kč, přičemž není zřejmé, z čeho se uvedená částka skládá. Dle sazebníku může žalobkyně v případě prodlení klienta účtovat účelně vynaložené náklady, které se vážou v milníkům uvedeným v sazebníku. Žalobkyně soudu předložila pouze výzvu k úhradě dluhu a oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž tyto dva dopisy s položkami v sazebníku nijak nekorespondují. Ani jiným způsobem žalobkyně vznik těchto nákladů nedoložila. S ohledem na uvedené tedy soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobkyně byla neúspěšná pouze v nepatrné části (2 % žalovaného nároku). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení přitom představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 798 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby v částce 15 600 Kč (1 úkon právní služby 3 900 Kč - § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč, to je 1 200 Kč (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a náhrada za 7 půlhodin promeškaného času ve výši 700 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). Dále má žalobkyně nárok na cestovné. Zástupce žalobkyně absolvoval jednu cestu [obec] – [obec] a zpět po 82,1 km, přičemž sazba za 1 km byla vyhláškou č. 511/2021 Sb. stanovena na 4,70 Kč a průměrná cena 1 l motorové nafty na 36,10 Kč. Průměrná spotřeba vozidla činila 4,5 l na 100 km. Celkem byla na cestovném přiznána náhrada za 164,2 km ve výši 771,74 Kč a za palivo 266,74 Kč. Konečně žalobkyni náleží také 21 % DPH ve výši 3 893 Kč Celkem je tak žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 22 431,50 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení pak vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.