11 C 166/2022-14 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Dle úvěrové smlouvy se žalovaný se zavázal splácet poskytnutou částku společně s úroky v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy k dvacátému dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. Žalovaný však nesplácel úvěr řádně a včas, a proto žalobkyně po několika neúspěšných upomínkách úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 34 271 Kč přitom sestává z neuhrazené jistiny ve výši 23 965 Kč, neuhrazených splátek úvěru ve výši 5 600 Kč, poplatků za zaslané upomínky ve výši 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 994 Kč za prodlení s úhradou šesti měsíčních splátek úvěru a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 29 565 Kč od [datum] do [datum] v celkové výši 1 212 Kč V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Po přezkoumání a zhodnocení všech předložených důkazů dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci má soud za prokázané ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal jej splácet včetně úroku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 500 Kč. Částka ve výši 30 000 Kč podle úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta dne [datum], což žalobkyně doložila výpisem z účtu. Z něj je také patrno, že na účet žalovaného bylo zasláno 27 500 Kč a zbývajících 2 500 Kč z poskytnutých peněžitých prostředků převedla žalobkyně na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Účastníci se dále ve smlouvě dohodli na povinnosti žalovaného uhradit za každou zaslanou upomínku částku 100 Kč dle sazebníku poplatků. Pro případ prodlení se zaplacením jedné měsíční splátky měla žalobkyně nárok na dohodnutou smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou včas neuhrazenou měsíční splátku. Dále pak účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru po zesplatnění. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto byl o úhradu opakovaně upomínán dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] pak došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byl zároveň vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. Jak je zřejmé z listiny [příjmení] smlouvy pro smlouvu [číslo] [anonymizováno] umoření, dluh sestával z neuhrazené jistiny ve výši 27 063 Kč, neuhrazených úroků ve výši 2 502 Kč a z poplatků ve výši 500 Kč za pět zaslaných upomínek. Dále pak žalobkyně požaduje smluvní pokutu za prodlení s úhradou šesti měsíčních splátek v celkové výši 2 994 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 29 565 Kč od [datum] do [datum], a to ve výši 1 212 Kč. Právně soud věc posoudil podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení ust. § 1751 téhož zákona, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované částky, která je představována dlužnou jistinou včetně vyčíslených smluvních pokut a poplatků, tak i co do žalobkyní požadovaných úroků z úvěru a úroků z prodlení, na jejichž přiznání má žalobkyně právo dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve výši dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobkyně za 2,5 úkonu právní služby v částce 1 250 Kč (1 úkon právní služby 500 Kč - § 14b odst. 1 bod 3. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 326 Kč a soudní poplatek ve výši 1 251 Kč, to je celkem 3 127 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.