11 C 206/2022-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se jako právní nástupce věřitele [právnická osoba] domáhala vůči žalovanému jako dlužníku zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalovanému poskytl právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit částku v celkové výši 50 700 Kč zahrnující v sobě náklady úvěru ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 21 500 Kč, což odpovídá pěti splátkám, a úvěr tak do dne splatnosti, tj. do [datum], nesplatil. K tomuto dni činila dlužná částka celkem 29 200 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 28 000 Kč a zůstatku nesplaceného příslušenství ve výši 1 200 Kč. Dále právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo v důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas právo na úhradu smluvní pokuty a rovněž nárok na úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení s předpisem splátek, žádostí o úvěr a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit včetně úroku a poplatků v celkové výši 20 700 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 3 900 Kč. Přímo v úvěrové smlouvě je mimo jiné sjednáno, že klient (úvěrovaný), který je v prodlení se splacením úvěru, je povinen zaplatit věřiteli (úvěrujícímu) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, jak je prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], jakož i z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a ze dne [datum]. Z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek plyne, že celková dlužná částka sestává z jistiny ve výši 28 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 15 000 Kč za období od [datum] do [datum], nesplaceného příslušenství ve formě úroku a poplatků ve výši 1 200 Kč, úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši 6 746,47 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. Žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle ust. § 513 o. z. jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. V dané věci byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Podle této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to včetně sjednaného úroku a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vrátit vyčerpaný úvěr v souladu s uzavřenou smlouvou o úvěru řádně nesplnil. Porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpisu a soud mu proto uložil platební povinnost uhradit dlužnou částku tímto rozsudkem, a to žalobkyni jako postupníku. Zcela důvodným je vzhledem k prodlení žalovaného se splacením peněžitého dluhu i žalobkyní vznesený nárok na náklady spojené s vymáháním pohledávky, smluvní pokutu a na úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 720 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o tři úkony právní služby po 500 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), třikrát režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 378 Kč Celkem náklady řízení představuje částka 3 898 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.