11 C 207/2022-14 — Okresní soud v Táboře

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně z postoupené pohledávky na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, která byla žalované uložena při přepravní kontrole provedené v [obec] dne [datum] na lince [anonymizováno] [číslo] veřejné dopravy, kde cestovala bez platného jízdního dokladu. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřily a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně v [obec] dne [datum] na lince [anonymizováno] [číslo]. Na výzvu kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Výše jízdného činí částku 16 Kč a přirážka k jízdnému pak činí 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Pohledávku za žalovanou právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni. Žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužné částky upomínala, avšak žalovaná dosud neuhradila ničeho. Právně byl nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dále soud věc posoudil podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a podle ust. § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, podle nichž je cestující povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčiny na své straně, je povinen zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému nebo prokázat svoji totožnost. Požadované úroky z prodlení byly právně posouzeny dle ust. § 1970 o. z., a jejich výše pak dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Protože žalovaná se jako cestující neprokázala výše uvedený den při přepravě na shora uvedené lince platným jízdním dokladem, je nárok žalobkyně na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému po právu. Současně přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaná je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tedy i v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyně sice soudu předložila předžalobní výzvu, nicméně ani k výzvě soudu nedoložila doklad o odeslání této předžalobní výzvy, proto nezbylo než rozhodnout tak, jak je uvedeno shora. Odůvodnění tohoto rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.