11 C 211/2022-13 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozhodnutí spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalovaného vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum] Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr až do částky 50 000 Kč a žalovaný se zavázal dodržovat smluvní podmínky, udržovat na účtu kreditní obrat a nepřekračovat sjednaný limit. Žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Následně žalobkyně úvěr prohlásila za okamžitě splatný. Žalovaný však i přes zesplatnění svůj dluh žalobkyni neuhradil a dluží částku 52 687,97 Kč sestávající z dosud neuhrazené jistiny, smluvních poplatků, úroků a úroků z prodlení. Nereagoval ani na zaslanou předžalobní výzvu. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spisu, a proto soud vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen o.s.ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu. Z předložených listinných důkazů, tj. z úvěrové smlouvy ze dne [datum] [anonymizována dvě slova] ve spojení se všeobecnými produktovými podmínkami žalobkyně, ze sazebníku poplatků, úrokového lístku, z výpisu z běžného a úvěrového účtu, z oznámení o otevření úvěrového účtu ze dne [datum] a z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným jako podnikatelem byla platně uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru, jejíž součástí byly i produktové podmínky žalobkyně. Podle uzavřené smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému kontokorent až do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal udržovat na účtu kreditní obrat, dodržovat smluvní podmínky a nepřekračovat sjednaný úvěrový limit. Úvěr byl úročen sazbou 19,9 % ročně, pro případ prodlení strany sjednaly úrok z prodlení ve výši 30 % ročně. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil, když kontokorent přečerpal do výše 58 278,52 Kč. Žalobkyně proto využila svého práva a částku převedla na nově otevřený úvěrový účet. Dopisem ze dne 29. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 5 395,81 Kč. Jak je zřejmé z výpisu z úvěrového účtu, žalovaný splátky nehradil, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, a to ke dni 30. 5. 2022. Dluh k tomuto dni sestával z jistiny ve výši 49 387,97 Kč, úroku, který měl žalovaný zaplatit v rámci splátek ve výši 4 148,63 Kč a poplatků ve výši 3 300 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 1. 7. 2022 byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužné částky. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. V dané věci byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platná smlouva o kontokorentním úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému kontokorent a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky vrátit za podmínek stanovených úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svou povinnost nesplnil a dluh řádně neuhradil. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila a žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na dosud neuhrazených splátkách úvěru částku 53 536,60 Kč (sestávající z jistiny ve výši 49 387,97 Kč a úroku ve výši 4 148,63 Kč), stejně jako sjednané poplatky ve výši 3 300 Kč. Důvodným je i nárok žalobkyně na úrok z prodlení, který žalobkyně požaduje v kapitalizované výši za období od 31. 5. 2022 do 29. 6. 2022 v částce 555,72 Kč a dále za období od 30. 6. 2018 do zaplacení ve výši 30 % ročně v souladu se smlouvou uzavřenou mezi účastníky. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a ods.t 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 885,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 108 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 687,97 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč. Platební místo plyne z § 149 odst. 1 o.s.ř.