11 C 23/2022-15 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhá zaplacení částky 7 176 Kč se zákonným úrokem z prodlení, neboť žalovaný byl příkazem [stát. instituce] [anonymizováno] [spisová značka] [anonymizováno], který nabyl právní moci dne [datum], uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, neboť dne [datum] kolem [údaj o čase] [anonymizováno] úmyslně v obci [obec] [číslo] v bytě [jméno] [příjmení] fyzicky napadl [jméno] [jméno] tak, že jej udeřil tzv. [anonymizována tři slova] a způsobil mu pohmoždění v oblasti [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně uhradila v příčinné souvislosti s poškozením zdraví napadeného náklady léčení v celkové výši 7 176 Kč. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho, a to ani po zaslání upomínky ze dne [datum] a předžalobní upomínky ze dne [datum]. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě listinných důkazů, a soud proto vyzval žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen v návrhu, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný byl uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 251/2016 Sb., kterého se dopustil tak, jak bylo popsáno shora. V příčinné souvislosti s tímto jednáním způsobil napadenému zranění, které si vyžádalo příjezd zdravotnické záchranné služby a ošetření v nemocnici. Za takto poskytnutou lékařskou péči uhradila žalobkyně celkem částku 7 176 Kč. Dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě vynaložených nákladů, které konkrétně specifikovala, avšak žalovaný neuhradil ničeho. Na předžalobní upomínku žalobkyně ze dne [datum] také nereagoval. Na základě shora uvedeného dokazování posoudil soud věc po právní stránce podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, kdy příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí sobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zranění zaviněného protiprávním jednáním této třetí osoby vůči pojištěnci. Podle § 135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. Protože žalovaný dosud neuhradil, co žalobkyně plnila v souvislosti s jeho protiprávním jednáním, uložil mu soud povinnost uhradit tuto částku žalobkyni tímto rozsudkem, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení. Žalovaný je totiž v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu, a proto je dán zákonný nárok na úroky z prodlení podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, které žalobkyně požaduje řádně dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a dále paušální náhrady výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč za každý ze dvou provedených úkonů žalobkyně dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.