11 C 24/2022-15 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru uzavřené dne [datum]. Dle žaloby poskytl právní předchůdce žalobkyně – [právnická osoba] žalované kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč. Žalovaná porušila ustanovení smlouvy, vznikl jí na osobním účtu nepovolený debetní zůstatek, který ani přes výzvy neuhradila, a proto právní předchůdce žalobkyně vypověděl smlouvu. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka původním věřitelem postoupena na žalobkyni. 2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v podaném návrhu, žalované soud zaslal výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že ji poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná proti tomuto postupu neměla námitek. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný. V dané věci má soud za prokázané z předložené smlouvy o účtu a o kontokorentním úvěru ze dne [datum] ve spojení se všeobecnými obchodními podmínkami, oznámení a sazebníkem, a z transakční historie, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru na osobním účtu, podle které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované kontokorent ve výši 5 000 Kč. Žalovaná byla oprávněna kontokorent průběžně čerpat a zároveň se zavázala nepřekročit jeho sjednanou výši. Žalovaná porušila své povinnosti ze smlouvy, a to tak, že ke dni [datum] byl na účtu evidován nepovolený debetní zůstatek ve výši 6 577,14 Kč. K témuž dni došlo k uzavření uvedeného účtu a dlužná částka byla spolu s úrokem ve výši 78,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 105,82 Kč připsána na nově založený účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Dopisem ze dne [datum] byla smlouva vypovězena a žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové dlužné částky. Jak vyplývá z transakční historie, žalovaná nezaplatila ničeho. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek vyplynulo, že pohledávka [právnická osoba] vůči žalované byla platně postoupena na žalobkyni. Žalované byla zaslána i předžalobní upomínka ze dne [datum]. 4. Soud při právní kvalifikaci vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. S ohledem na shora uvedené, kdy se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud jejímu návrhu vyhověl a požadované částky jí přiznal. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o 3 úkony právní služby po 200 Kč (§ 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb.), 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a 21 % DPH ve výši 189 Kč Celkem náklady řízení představují částku 1 489 Kč.