13 C 16/2022-95 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se svou žalobou doručenou [název soudu] domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví na nemovitostech, a to pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. [číslo] jež jsou zapsány v [anonymizováno] nemovitostí pro [územní celek] – [stát. instituce], pro obec a kat. úz. [obec] (dále pak„ předmětná nemovitost“). Předmětná nemovitost je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a dvou žalovaných, každý s podílem ve výši 1/3. Žalovaný [číslo] se vyjádřil prostřednictvím svého opatrovníka, který uvedl, že souhlasí s vypořádáním podílového spoluvlastnictví s dovětkem, že nemá finanční prostředky na úhradu vypořádacích podílů, tudíž nechť jsou nemovitosti přikázány do vlastnictví žalobkyně. Žalovaný [číslo] se vyjádřil při prvém jednání, když uvedl, že prostředky na výplatu ostatních podílových spoluvlastníků nemá a na tomto závěru pak setrval i v rámci druhého jednání. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který obsahuje i doložku podle § 127a) o. s. ř., má soud za prokázané, že tržní hodnota předmětných nemovitostí, které mají býti vypořádány, je 840 000 Kč. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobkyně má finanční prostředky na výplatu žalovaných. Podle § 1140 odst. 1 a 2 o. z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. Podle § 1144 odst. 1 o. z., je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle § 1147 o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. Ze shodných tvrzení účastníků a znaleckého posudku soud uzavírá, že nemovitost je dispozičně řešena jako 2+kk a tudíž je reálně nedělitelná. Soud tak dále řešil kdo z podílových vlastníků má o nemovitost zájem a zda má na výplatu vypořádacích podílů. Jediný ze spoluvlastníků, který byl ochoten přijmout nemovitosti do svého výlučného vlastnictví a má finanční prostředky na výplatu ostatních spoluvlastníků, je žalobkyně. Na základě této skutečnosti tak soud rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovitostí do výlučného vlastnictví žalobkyně s tím, že jí uložil ve lhůtě 1 měsíce vyplatit jednotlivé vypořádací podíly, a to ve výši 280 000 Kč pro žalovaného [číslo] v částce 280 000 Kč pro žalovaného [číslo]. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, tato však náhradu nákladů řízení nepožadovala, a tudíž soud výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.