13 C 199/2021-29 — Okresní soud v Táboře

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 543 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrad za služby spojených s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa], ul. Dukelských bojovníků v Táboře, kdy nájemní vztah trval do 14. 7. 2020 a od 15. 7. 2020 žalovaný užívá byt bez právního důvodu. Za období od února 2021 do září 2021 neuhradil žalovaný na nájemném a zálohách na služby celkovou částku 20 543 Kč, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2021. Protože v dané věci bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce k výzvě soudu vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez jednání. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. S ohledem na tyto skutečnosti soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], informace o předpisu za leden a květen 2021, rozpisu dlužných období vč. výpočtu úroku z prodlení ke dni 16. 9. 2021 a předžalobní výzvy ze dne 3. 8. 2021 včetně podacího listu má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] v domě [adresa] ulice Dukelských bojovníků v Táboře, jehož je žalobce vlastníkem. Nájem byl sjednán na dobu určitou s účinností od 16. 9. 2018 do 14. 7. 2020. Žalovaný po ukončení nájemního vztahu byt nevyklidil a od 15. 7. 2020 bytu užívá bez právního důvodu. Nájemné a zálohy za služby účtoval žalobce od ledna 2021 ve výši 3 241 Kč a od května ve výši 3 170 Kč. Za období od února 2021 do září 2021 žalovaný neuhradil na náhradách za nájem a zálohy na poskytované služby částku v celkové výši 20 543 Kč. Žalobce upomínkou ze dne 30. 4. 2021 vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek a zároveň byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání tohoto dluhu. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a § 2246 a § 2247 a násl. o. z., která upravují nájem, nájemné a služby. Nárok žalobce na zaplacení náhrady za užívání bytu po skončení nájmu bytu byl posouzen dle § 2295 o. z., které stanoví, že pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Protože se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě o zaplacení částky 20 543 Kč zcela vyhověl, jak co požadované jistiny, tak co úroku z prodlení požadovaného žalobkyní v souladu s § 1970 o. z. ve výši částečně kapitalizované za období od 16. 2. 2021 do 16. 9. 2021 a dále ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 628 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 028 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.