13 C 273/2021-24 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s přepravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v Českých Budějovicích, a to ve výši 568 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s vyhlášením rozhodnutí již v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud v dané věci k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně dne 25. 9. 2020 vynaložila v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice České Budějovice náklady na použití služebního vozidla. U žalovaného byla dne 25. 9. 2020 zjištěna hladina alkoholu v organismu ve výši 2,68 promile, do Českých Budějovic byl žalovaný převezen služebním vozidlem Policie ČR Škoda Octavia, [registrační značka]. Na trase Bechyně – České Budějovice a zpět služební vozidlo ujelo 90 km, náhrada jízdného je vyčíslena ve výši 568 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 2. 8. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení shora uvedené částky a zároveň byl upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu. Na základě shora uvedených závěrů o skutkovém stavu soud věc posoudil po právní stránce podle § 20 a násl. zák. č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a podle § 89e zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, kdy prokáže-li se přítomnost alkoholu, hradí vyšetřovaná osoba i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Vzhledem k tomu, že předloženými listinnými důkazy se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení uvedená v žalobě, soud žalobě vyhověl, jak co do jistiny, tak i co do úroku z prodlení, který žalobkyně požaduje dle § 1970 o. z. a ve výši dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, který nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží dle obsahu spisu částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 2 uvedené vyhlášky (sepis výzvy a žaloby), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Vzhledem k zákonnému osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je k úhradě soudního poplatku ve výši 1 000 Kč ve smyslu § 2 odst. 3 téhož zákona povinen žalovaný. Odůvodnění rozsudku bylo v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. vyhotoveno ve zkrácené formě.