13 C 277/2021-45 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobce se svou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Táboře (dále jen "soud") domáhal na žalovaném zaplacení částky 48 679 Kč s příslušenstvím. Tento svůj požadavek odůvodnil tím, že žalovaný je zaměstnán u žalobce na pozici řidiče silničních motorových vozidel (autobusů), a to na základě dohody o pracovní činnosti ze dne [datum]. Při výkonu svých pracovních povinností žalovaný způsobil žalobci škodu tím, že dne [datum] při jízdě s autobusem [registrační značka] v obci [obec] zavadil o předmět vyčnívající z přívěsu protijedoucího vozidla a tím došlo k poškození autobusu. Oprava autobusu byla vyčíslena příslušným servisním střediskem na částku 14 887 Kč fakturou [číslo]. Svůj závazek nahradit způsobenou škodu, evidovanou žalobcem pod [číslo] žalovaný uznal v písemné podobě dne [datum]. Dále žalovaný při výkonu svých pracovních povinností způsobil žalobci škodu tím, že dne [datum] při jízdě s autobusem [registrační značka] v obci [obec] nacouval do rampy a tím došlo k poškození autobusu. Oprava autobusu byla vyčíslena příslušným servisním střediskem na částku 33 792 Kč. Svůj závazek nahradit způsobenou škodu, evidovanou žalobcem pod [číslo] žalovaný uznal v písemné podobě dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobce neuznal, když uvedl, že žalobci nevznikl nárok na náhradu škody, neboť nebyl určen viník. 3. Soud ve věci provedl dokazování a dospěl k závěru, že nárok žalobce je oprávněný. 4. Z dohody o pracovní činnosti má soud za prokázané, že žalovaný je zaměstnancem žalovaného od [datum]. Z„ Vyřízení náhrady škody podle zákoníku práce“ má soud za prokázané, že žalobce s žalovaným prohlásili za nesporné, že žalovaný dne [datum] v 9:00 ve [obec], způsobil žalobci škodu, a to tak, že žalovaný, jako řidič autobusu, při couvání špatně odhadl vzdálenost a nacouval do rampy. V důsledku toho došlo k poškození vozidla žalobce. Žalobce se touto dohodou ze dne [datum] s žalovaným dle § 263 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen "ZP") ve spojení s § 257 ZP dohodli na náhradě škody v částce 33 791,56 Kč, a to v měsíčních splátkách v částce 3 000 Kč. Žalovaný taktéž touto dohodou výše uvedený nárok žalobce uznal. Z uznání dluhu a dohody o narovnání má soud za prokázané, že dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným dohodu o narovnání. Před uzavření této dohody strany projednaly vzájemný závazek, při jednání si vyjasnily svá rozdílná stanoviska k uvedenému závazku, vyjasnily si zejména důvod jejich vzniku i jejich výše. Dohodou o narovnání se pak narovnaly dva závazky, a to: 1) škoda, kterou způsobil žalovaný žalobci dne [datum] v 16:15 tím, že v místě [obec] si žalovaný nevšiml vyčnívajícího předmětu umístěného na přívěsu traktoru a zavadil o něj. V rámci této události došlo k poškození vozidla [registrační značka]. Škoda byla vyčíslena po provedení opravy na částku 14 887 Kč; 2) škoda, kterou způsobil žalovaný žalobci dne [datum] v 9:00 tím, že v místě [obec] žalovaný při couvání špatně odhadl vzdálenost a nacouval do rampy. V rámci této události došlo k poškození vozidlo 5J6 [číslo]. Škoda byla vyčíslena po provedení opravy na částku 33 792 Kč. Tyto závazky dlužníka byly nahrazeny dohodou o narovnání novým závazkem dlužníka v částce 48 679 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách 4 057 Kč, a to na účet žalobce. Pokud by žalovaný nehradil byť jedinou splátku, došlo by následující den k zesplatnění celého dluhu a žalovaný by byl povinen jej do 7 dnů od data zesplatnění uhradit. Z výzvy k úhradě dluhu, podacího lístku a kopie obálky má soud za prokázané, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dluhu dne [datum], a to na adresu [ulice a číslo]. 5. Podle § 250 odst. 1 a 3 ZP je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255. 6. Podle § 257 odst. 1 a 2 ZP je zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250, povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. 7. Podle § 263 odst 1 a 2 ZP je zaměstnavatel povinen výši požadované náhrady škody se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji nahradit. Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svoji povinnost nahradit škodu zaměstnanec uznal. Dohoda podle věty první musí být uzavřena písemně. 8. K nároku žalobce žalovaný u jednání uvedl, že nehodu ze dne [datum] nezpochybňuje. Naopak neuznává nárok na náhradu škody za nehodu ze dne [datum]. Při této nehodě nebyl zjištěn viník, a tudíž nebylo prokázáno, že by škodu zavinil on. K tomuto žalobce uvedl, že námitky žalovaného jsou irelevantní, neboť dohodou o narovnání došlo k nahrazení dvou závazků žalovaného, jedním, který se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím splátek. 9. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1410/2018 ze dne 9. 10. 2018 uvedl, že výši požadované náhrady škody určuje zaměstnavatel (srov. § 260 zák. práce), který je povinen tuto výši se zaměstnancem projednat a písemně mu ji oznámit zpravidla nejpozději do 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že za ni zaměstnanec odpovídá (srov. § 263 odst. 1 zák. práce). Uzavřel-li zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodu o způsobu náhrady škody, je její součástí výše náhrady škody požadované zaměstnavatelem, jestliže svůj závazek nahradit škodu zaměstnanec uznal; taková dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná (srov. § 263 odst. 2 zák. práce). Uznání závazku zaměstnancem nahradit škodu v určené (zaměstnavatelem požadované) výši je předpokladem pro uzavření dohody o způsobu náhrady škody podle ustanovení § 263 odst. 2 zák. práce, jejíž význam pro zaměstnavatele spočívá v tom, že v případě soudního sporu usnadňuje postavení zaměstnavatele z hlediska dokazování (srov. též § 558 obč. zák.) a že prodlužuje, bylo-li učiněno písemně, trvání promlčecí doby na 10 let (§ 110 odst. 1 věta druhá obč. zák.). Uznání závazku k náhradě škody podle § 263 odst. 2 zák. práce však není samostatným zavazovacím důvodem a nemění nic na skutečnosti, že právním důvodem vzniku tohoto závazku může být jen zaviněné protiprávní jednání zaměstnance, s nímž zákoník práce spojuje jeho odpovědnost za vzniklou škodu (srov. ve vztahu k obdobné právní úpravě v předchozím zákoníku práce například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 1968 sp. zn. 6 Cz 7/68, které bylo uveřejněno pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1968, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2004 sp. zn. 21 Cdo 2697/2003). Z uvedeného též vyplývá, že předpokladem pro uzavření dohody o způsobu náhrady škody podle ustanovení § 263 odst. 2 zák. práce je, aby zaměstnavateli škoda v době jejího uzavření již vznikla. 10. Podle § 18 a § 19 odst. 3 ZP, je-li možné právní jednání vyložit různým způsobem, použije se výklad pro zaměstnance nejpříznivější. Neplatnost právního jednání nemůže být zaměstnanci na újmu, nezpůsobil-li neplatnost výlučně sám. 11. Občanský zákoník upravuje v § 585 o. z., dohodu o narovnání, která je v podstatě dohodou o sporných nárocích dle dosavadního zákoníku práce. Subsidiárním použitím občanského zákoníku mohou zaměstnavatel se zaměstnancem touto dohodou o narovnání upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohodou dochází k zániku dosavadního právního vztahu, který je nahrazen právním vztahem novým. Dosavadní práva a povinnosti zanikají a jsou nahrazena novými právy a jim odpovídajícím povinnostem, které vyplývají z narovnání. 12. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že nárok žalobce na náhradu škody ze dne [datum] nikdy nebyl mezi účastník sporný (viz [anonymizováno] dluhu ze dne [datum], vyjádření žalovaného při jednání dne [datum]). Dle znění zákonného ustanovení tak nemohla být mezi účastníky uzavřena dohoda o narovnání o nároku, který nebyl mezi účastníky sporný. Dle názoru soudu je tak dohoda o narovnání neplatná, a to pouze, co do části, týkající se nároku na náhradu škody způsobené dne [datum]. Částečná neplatnost pak nenarušuje proporcionalitu vztahů mezi účastníky, neboť žádná ze stran smlouvy nepřišla o výhody stanovené v dohodě o narovnání. Způsob úhrady nově stanoveného závazku ve smlouvě o narovnání představuje nově stanovenou splatnost závazku o náhradě škody ze dne [datum]. Částečná neplatnost dohody o narovnání pak není ani na újmu žalovaného. Samotný zákon nezakazuje, aby dlužník