13 C 59/2022-20 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 14 960 Kč s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO], dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, kdy dluh žalovaného na jistině činí 10 000 Kč a na nezaplaceném souhrnném poplatku 4 960 Kč. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě shora uvedené dlužné částky, žalovaný ke dni podání žaloby nezaplatil ničeho. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu dle § 46b písm. a) o. s. ř., a proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] a smluvních podmínek k této smlouvě vyplývá, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému půjčku ve výši 10 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s půjčkou i souhrnný poplatek ve výši 6 960 Kč, celkovou částku měl žalovaný splácet celkem v 53 týdenních splátkách po 320 Kč. Souhrnný poplatek není ve smlouvě blíže specifikován. Smluvní strany se dále v čl. 8 smluvních podmínek dohodly, že v případě, že žalovaný včas nesplní povinnost uhradit splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Dále bylo součástí smluvních ujednání i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy celou půjčenou částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný dluh nesplácel řádně a včas, žalobkyně vyčíslila, že ke dni podání žaloby činí dluh na jistině 10 000 Kč a dluh na souhrnném poplatku 4 960 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s přílohou (seznamem postoupených pohledávek) je prokázáno postoupení žalované pohledávky žalobkyni. Prostřednictvím výzvy ze dne 15. 2. 2022 byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání shora uvedených pohledávek. Právně tuto věc soud posoudil v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) dle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), dle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 obč. zák. při peněžité půjčce lze dohodnout úroky. Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek za prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 524 odst. 1, 2 obč. zák. může věřitel svoji pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přecházejí i její příslušenství a všechna práva s ní spojená. Podle § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně byly postoupeny žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z. a toto postoupení zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Podaná žaloba je však důvodná pouze zčásti, a to co do částky 8 000 Kč včetně ve výroku I. uvedeného příslušenství. Na základě shora specifikované smlouvy o půjčce se žalovaný zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s půjčkou souhrnný poplatek 6 960 Kč. V této části je však smlouva o půjčce absolutně neplatná ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost a nesrozumitelnost. Obč. zák. v § 658 odst. 1 umožňoval sjednat při peněžité půjčce úroky, z předmětných smluv však nevyplývá, zda souhrnný poplatek je paušalizovaným úrokem nebo jaké jiné složky poplatek obsahuje, z jakých položek se skládá (závěru, že těchto položek bude více, nasvědčuje označení poplatku jako„ souhrnného“), za co jsou jednotlivé položky účtovány a v jaké výši. Dále je nutno poukázat na požadavky na obsah smluv, kterými se sjednává spotřebitelský úvěr, stanovené v § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru účinného v době uzavření smlouvy o půjčce, které použitá specifikace souhrnného poplatku ve smlouvách rovněž nesplňuje. Pokud se tedy žalobkyně domáhá po žalovaném také zaplacení souhrnného poplatku ve výši 4 960 Kč a částky 2 000 Kč započtené na souhrnný poplatek, byla žaloba v této části, tj. co do jistiny 2 000 Kč s příslušenstvím specifikovaném ve výroku II. a nezaplaceného souhrnného poplatku ve výši 4 960 Kč, zamítnuta. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 156,74 Kč, přičemž tato částka představuje 6,96 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,48 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 46,52 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 960 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla povinna uhradit podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek za žalobu ve výši 800 Kč (pol. 2., bod 1b Sazebníků poplatků) a dosud byla uhrazena pouze částka 400 Kč, soud žalobkyni uložil uhradit tento doplatek ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.