13 C 60/2022-19 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky s odůvodněním, že dne 5. 1. 2022 se žalovaná při jízdě prostředkem veřejné hromadné dopravy provozovaným žalobkyní nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Žalobkyně proto požaduje úhradu jízdného ve výši 30 Kč a přirážky k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Dlužné částky neuhradila žalovaná ani na základě předžalobní upomínky. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Na základě zjištění učiněných z předložených listin soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy v [obec] provozovaným žalobkyní, dne 5. 1. 2022 cestovala metrem- linkou [anonymizováno], na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Ze smluvních přepravních podmínek a tarifu žalobkyně vyplývá, že výše jízdného činila 30 Kč a přirážky 1 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 6. 1. 2022 byla žalovaná vyzvána k zaplacení shora specifikované částky. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po právní stránce podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) s tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o přepravě osob, a dále podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon č. 266/1994 Sb.“), kdy je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro drážní a silniční dopravu nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila, je nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 530 Kč zcela důvodný, a to včetně zákonného úroku z prodlení požadovaného v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 530 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Odůvodnění tohoto rozhodnutí bylo vyhotoveno ve zkrácené formě dle § 157 odst. 4 o. s. ř.