13 C 67/2022-19 — Okresní soud v Táboře

Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku 22 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 22 000 Kč, kterou převzal žalovaný v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se dále zavázal uhradit původnímu věřiteli jistinu, úrok a poplatky, celkovou dlužnou částku 39 998 Kč se zavázal žalovaný uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč. Splátky žalovaný nehradil, na dlužnou částku neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje žalobou uhradit jistině 22 000 Kč a příslušenství specifikované ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Dlužnou částku neuhradil žalovaný ani na základě předžalobní výzvy. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a smluvních ujednání k této úvěrové smlouvě má soud prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž původní věřitel poskytl žalovanému částku 22 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl i závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím úvěru poplatky a úrok ve výši 15 % ročně. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný splatit celkem v 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč. Součástí smluvních ujednání je i potvrzení žalovaného, že převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy celou částku úvěru ve výši 22 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy- seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení vyplývá, že žalovaná pohledávka byla postoupena žalobkyni. Z výzvy ze dne 26. 2. 2020 vč. podacího archu soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k zaplacení shora uvedených dlužných částek a žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pro případ jejich nezaplacení. Při právní kvalifikaci vycházel soud z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování učinil soud závěr, že pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla postoupeny žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. o. z., což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu. Na základě výše uvedených skutečností pak soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru dle smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z., na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku ve výši 22 000 Kč a žalovaný se ji zavázal splácet měsíčními splátkami spolu se sjednanými úroky a poplatky. Neuhrazení splátek řádně a včas je tedy ze strany žalovaného porušením smluvní a zákonné povinnosti, v důsledku níž se stal závazek žalovaného splatným v plné výši. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalovanou částku neuhradil, soud žalovanému uložil tuto povinnosti rozsudkem, a to včetně úroku z úvěru. Žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto je důvodným též nárok žalobkyně § 1970 o. z. na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 332 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.