13 C 76/2022-20 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s příslušenstvím, a to zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 9,85 % ročně a také úroku smluvního 15 % z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný dosud na svůj dluh neuhradil ničeho, a to ani na základě předžalobní výzvy. 2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v rámci podané žaloby, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě obsahu spisu. 3. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Smlouva o spotřebitelském úvěru, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným dne [datum], žalovaného zavazuje proti poskytnutému úvěru 10 000 Kč zaplatit žalobkyni částku 8 186 Kč. Tato částka sestává z úroku ve výši 963 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 500 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru 923 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v částce 1 800 Kč, a byla žalovanému poskytnuta v hotovosti v den podpisu smlouvy. Roční procentní sazba nákladů na úvěr (dále jen„ RPSN“) tak činí 252,65 %, úrok byl sjednán ve výši 15 % ročně. Celková částka 18 186 byla splatná v 14 měsíčních splátkách po 1 299 Kč. Ve smlouvě byly dále sjednány různé sankce při prodlení dlužníka, konkrétně se dle smluvních ujednání jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná následující dne po dni prodlení, zaslání upomínek je zpoplatněno částkou 750 Kč za každou upomínku, upozornění na možnost zesplatnění pak částkou 1 500 Kč. Pohledávka věřitele byla postoupena nejprve dne [datum] společnosti [právnická osoba] a následně žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný upomínán o zaplacení dluhu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit zaplatit úroky. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 5. Z provedeného dokazování vyplývá, že na základě uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru byla žalovanému poskytnuta věřitelem částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit věřiteli poplatky v celkové výši 8 186 Kč včetně úroku z úvěru, tyto poplatky představují 82 % částky poskytnuté dlužníku. Pro případ nedodržení termínu splatnosti jednotlivých splátek byly sjednány různé sankce, především smluvní pokuta 0,1 % denně za každé prodlení, dále poplatky za každou upomínku 750 Kč a 1 500 Kč za upozornění před zesplatněním. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je vyjádřena RPSN ve výši 252,65 % ročně, je tedy vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že uzavřená smlouva je poměrem výše plnění poskytnutého věřitelem žalovanému a výše plnění, k němuž se žalovaný i při řádném plnění všech smluvních podmínek zavázal, zcela nepřiměřeným způsobem nevyvážená v neprospěch dlužníka. Nevyváženost smluvních ujednání je pak ještě zdůrazněna v případě prodlení žalovaného se splácením, kdy k zákonnému úroku z prodlení a smluvnímu úroku 15 % ročně přistupují další sjednané sankce, které dluh navyšují, tj. smluvní pokuta i náklady na vymáhání v podobě vyššího poplatku za upomínky. Shora uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 576 o. z., neboť nákladnost úvěru je již zohledněna ve vyšším poplatku za sjednání úvěru. Vzhledem k tomu, že danou smlouvu je nutné posoudit jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána, lze konstatovat, že tato smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. 6. Vzhledem k tomu, že úvěrová smlouva byla shledána neplatnou, musel soud posoudit závazky stran podle pravidel bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se podle druhého odstavce citovaného ustanovení obohatí zvláště ten, kdo získal prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co právu měl plnit sám. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky na základě právního vztahu, který byl následně shledán neplatným. Proto je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby žalovaný žalobkyni vydal to, co na základě takto neplatné smlouvy získal. Věřitel vyplatil v hotovosti žalovanému částku 10 000 Kč, na tuto částku žalovaný neuhradil ničeho, proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši. Naproti tomu soud zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala také smluvního úroku, kdy se jedná o nárok vycházející z neplatně uzavřené smlouvy o úvěru. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala jistiny, úroku z úvěru i zákonného úroku z prodlení. Soud přiznal pouze požadovaný úrok z prodlení, proto přihlédl při rozhodování o nákladech řízení i k zamítané části uplatněných nároků na příslušenství (úrok z úvěru) a kapitalizoval hodnotu příslušenství ke dni vyhlášení a tuto jenom pro účely výpočtu hodnoty sporu fiktivně přičetl k jistině, a tak určil poměr úspěchu a neúspěchu žalobce, který vztáhl k hodnotě předmětu řízení, tj. předmět řízení činil včetně příslušenství částku 20 598,22 Kč, zatímco soud přiznal žalobkyni pouze částku 13 488,63 Kč. Žalobkyně byla tedy v řízení úspěšná v rozsahu 65,48 % a neúspěšná z 34,52 %, má proto právo na poměrnou část náhrady nákladů ve výši 30,96 % (rozdíl úspěchu a neúspěchu). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 8 100 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, výzva a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Přiznaných 30,96 % nákladů řízení pak činí částku 460,99 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.) ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. Odůvodnění rozhodnutí vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.