2 C 113/2022-38 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které žalovaný vyčerpal a zavázal se je spolu s úrokem z úvěru ve výši 15,9 % ročně splácet formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedodržel a dostal se s úhradou dluhu do prodlení, a proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a prohlásil dne [datum] celý dluh za splatný. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Ani přes opakované výzvy neuhradil žalovaný do dnešního dne na dlužnou částku ničeho. 2. Žalobkyně se z jednání omluvila. Žalovaný v odporu proti platebnímu rozkazu uvedl, že s žalobou nesouhlasí, aniž by označil nějaké důkazy, svědčící o její neoprávněnosti. K jednání dne [datum] se však bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání řádně doručeno dne [datum]. Soud tedy věc projednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet včetně poplatků a úroku ve výši 15,9 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek. Žalovaný se dostal se splácením úvěru do prodlení, což vyplývá z výpisu z úvěrového účtu. Z výpisu také vyplývá výše uvedená dlužná částka požadovaná žalobkyní, když ke dni zesplatnění se dle úvěrové smlouvy k jistině dlužné částky připočetly i úroky z prodlení, poplatky a smluvní úroky. Nedílnou součást smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a produktové podmínky pro osobní úvěry původního věřitele, jimiž jsou smluvní strany vázány. Z prohlášení o okamžité splatnosti úvěru ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel prohlásil celý úvěr za splatný k tomuto dni. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Z podkladů pro soudní řízení a upomínky před podáním žaloby, má soud za prokázané, že žalovaný dosud na dluh neuhradil ničeho a dluží žalobkyni částku uvedenou shora sestávající z jistiny ve výši 49 122,51 Kč, poplatků ve výši 2 571 Kč, úroků ve výši 2 443,02 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 552,80 Kč. 4. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnil. Proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a vyzval jej k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit právnímu předchůdci žalobkyně poskytnuté plnění včetně sjednaných poplatků a úroků z úvěru. Právní předchůdce následně pohledávku za žalovaným postoupil na žalobkyni. Žalobkyní požadované smluvní úroky ve výši 15,9 % ročně nejsou nijak nepřiměřené a nevybočují ze standardní obvyklé výše úroků za poskytnutí finančních prostředků formou úvěru. Úroky z prodlení pak svou výší zcela odpovídají výši stanovené zákonem, konkrétně ust. § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 911,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 068 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 180 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé a vyjádření ze dne [datum]) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 13 920 Kč částkou 2 923,20 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.