2 C 14/2022-19 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku z titulu nezaplacené přirážky k jízdnému, která byla žalované uložena při přepravní kontrole provedené v [obec] dne [datum] na lince autobusu 241, neboť cestovala bez platného jízdního dokladu. 2. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným žalobkyní, a to v [obec] dne [datum] na lince autobusu 241. Na výzvu kontrolora se neprokázala platnou jízdenkou, čímž jí vznikla povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu, když na místě, nejpozději však do 15 dnů ode dne uložení přirážky, nevyužila možnosti uhradit přirážku ve snížené výši. Žalobkyně žalovanou o zaplacení dlužných částek vyzývala, avšak žalovaná dosud na svůj dluh neuhradila ničeho. 3. Po právní stránce byla věc posouzena zejména dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a dále dle ust. § 18a odst. 1 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, upravující oprávnění dopravce uložit cestujícímu bez jízdního dokladu přirážku k jízdnému a její výši, přičemž požadované úroky z prodlení byly právně posouzeny dle ust. § 1970 o. z., a jejich výše pak dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaná se jako cestující neprokázala výše uvedený den při přepravě na shora uvedené lince platným jízdním dokladem, je nárok žalobkyně na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému po právu. Žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyně má tedy nárok i na požadované úroky z prodlení v zákonné výši. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.