2 C 146/2022-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako vlastník a pronajímatel pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], na adrese [ulice a číslo], [obec], vše v katastrálním území a obci [obec], domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému, jako nájemci bytu 3+1 nacházejícím se ve 3. nadzemním podlaží dané budovy podle nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum], byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 586 Kč představující dlužné nájemné za měsíc srpen 2020 ve výši 7 000 Kč a nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 586 Kč. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Soud má v dané věci z nájemní smlouvy ze dne [datum] za plně prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovaným nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl byt 3+1 nacházející se ve 3. nadzemním podlaží budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc. [číslo] katastrální území a [územní celek]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 12 000 Kč měsíčně. Nájem byl ukončen dohodou účastníků ke dni [datum]. Žalovaný však žalobkyni neuhradil nedoplatek na nájemném za měsíc srpen 2020 v částce 7 000 Kč. Dále žalobkyně žalovanému vyúčtovala fakturou č. [anonymizováno] nedoplatek na vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 586 Kč, jak je prokázáno právě uvedenou fakturou. Žalovaný však tyto platby v celkové výši 7 586 Kč žalobkyni neuhradil ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum]. 3. Po právní stránce soud věc posoudil v souladu s ust. § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), která upravují nájem, a dále dle ust. § 2246 a násl. o. z., upravujícího nájemné a jiné platby. Dle ust. § 1970 o. z. dále platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaný řádně neuhradil nedoplatek na nájemném za měsíc srpen 2020 a ani vyúčtování za služby spojené s užíváním předmětu nájmu za rok 2020, porušil tak svoji smluvní povinnost stanovenou i ve výše uvedeném právním předpise. Nárok žalobkyně je tedy zcela po právu a soud proto žalobě žalobkyně na zaplacení dlužné částky vyhověl. Současně přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť žaloba žalobkyně je v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy, když žalovaný je v prodlení svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle ust. § 6 odst. 1 a ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby), dále ve výši 750 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění), dále paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby dle ust. § 13 odst. 3 uvedené vyhlášky a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 4 650 Kč částkou 976,50 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.