2 C 173/2021-36 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne 9. 7. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 6 000 Kč. Žalovaný se jí zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 1 200 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 180 Kč s poslední splátkou splatnou dne 2. 9. 2019. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas. Právnímu předchůdci žalobkyně tak vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka činí celkem 8 100 Kč, která byla postoupena na žalobkyni a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. 2. Soud se nejprve zabýval mezinárodní příslušností (mezinárodní pravomocí), neboť žalovaný je státním občanem [země] a jde tedy o věc s cizozemským prvkem. Protože [obec] i [země] jsou od [datum] členy [mezinárodní organizace], je ji třeba posuzovat podle Nařízení evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení), které je použitelné od 10. 1. 2015, neboť řízení před soudem bylo zahájeno po tomto datu (čl. 66 bod 1. Nařízení). Podle čl. 7 bod 1. Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn; b) pro účely tohoto ustanovení, a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku: - v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno, - v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; c) nepoužije-li se písmeno b), použije se písmeno a). Podle čl. 17 bod 1 písm. a), b) Nařízení 1. ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7: a) jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí. Tutéž problematiku dříve upravovalo Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 a to v čl. 5, bod 1., písm. a), b), čl. 15, bod 1. písm. a), b). Protože text ustanovení byl stejný, je stále použitelná judikatura k těmto ustanovením. Nejvyšší soud ČR v rozhodnutích sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, 32 Cdo 1826/2011, 33 Cdo 1715/2014 dovodil, že z článku 15 odst. 1 Nařízení (ES) č. 44/2001 je zřejmé, že dopadá výlučně jen na ty spotřebitelské smlouvy, jde-li o koupi movitých věcí na splátky (písmeno a)), jde-li o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí (písmeno b)). Pod písmeno b) tak lze podřadit pouze ty smlouvy o úvěru a o půjčce, jež jsou účelově vázané, nikoli půjčky a úvěry poskytnuté bez uvedení účelu. Pojem služba ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. b) Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu; poskytnutí úvěru či půjčky lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu. V daném případě byla žalovanému poskytnuta bezúčelová hotovostní půjčka, tedy nikoli půjčka či úvěr k nákupu movitých věcí. Ustanovení čl. 17 až 19 Nařízení o příslušnosti u spotřebitelských smluv proto nelze použít a příslušnost je třeba posuzovat podle čl. 7. V rozhodnutí sp. zn. C [číslo] Evropský soudní dvůr dovodil, že ust. čl. 5 Nařízení (ES) č. 44/2001 upravuje jak mezinárodní, tak místní příslušnost. Toto ustanovení je nyní obsaženo v čl. 7 Nařízení. Protože text dotčených ustanovení je stejný, není důvod se od tohoto výkladu ani nyní odchylovat. Půjčku poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému na území České republiky, a proto mají soudy České republiky mezinárodní příslušnost (tj. mezinárodní pravomoc - § 7 o.s.ř.) k projednání a rozhodnutí věci. Ohledně místní příslušnosti je rozhodné místo, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn (č.l. 7 bod 1/ písm. a/ Nařízení), což bylo v obvodu zdejšího soudu. 3. Závěr o skutkovém stavu je takový, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne [datum], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit úrok ve výši 1 200 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 400 Kč, to vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 180 Kč s tím, že poslední splátka bude splatná dne 2. 9. 2019. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, když uhradil pouze 2 700 Kč a tak právnímu předchůdci žalobkyně ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tj. od 3. 9. 2019, vzniklo právo na úhradu celé zbývající dlužné částky, která k tomuto dni činila částku 8 100 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 000 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 300 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k témuž dni pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 15. 1. 2021. Žalovaný tedy dluží žalobkyni z výše uvedené smlouvy celkovou částku 8 100 Kč, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil dlužnou částku do 2. 9. 2019, vznikl žalobkyni rovněž nárok na úhradu sjednaného úroku ve výši 19,23 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak marně. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Protože žalovaný žalobkyni a ani jejímu právnímu předchůdci dosud nevrátil splatnou jistinu úvěru ve výši 6 000 Kč, ani nezaplatil poplatky ve výši 2 100 Kč a ani sjednané úroky, kterých se žalobkyně domáhá, porušil svojí smluvní povinnost obsaženou i ve výše uvedeném předpise a soud mu uložil zaplacení jeho dluhu vůči žalobkyni jako postupníkovi tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na zaplacení úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení se splacením svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 6. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.