2 C 191/2022-39 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni částku uvedenou ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím z titulu nesplněné povinnosti žalované vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných smlouvou včetně úroku ve výši 41,37 % ročně a poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru a jeho správou. Žalovaná úvěr od právního předchůdce žalobkyně čerpala, avšak dostala se do prodlení se splácením úvěru. Původní věřitel proto s účinností ke dni [datum] od smlouvy odstoupil a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky po ukončení smlouvy. Protože ani po zesplatnění žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, byla částka ve výši 97 154,36 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 81 804,50 Kč, poplatků ve výši 1 850 Kč a smluvní pokuty ve výši 13 499,86 Kč spolu se smluvním úrokem a úrokem z prodlení následně postoupena na žalobkyni. Žalovaná neuhradila ničeho ani na základě předžalobní výzvy ze dne [datum]. 2. Dne [datum] učinila žalobkyně podání, kterým vzala žalobu zpět co do částky 1 698,02 Kč, neboť ta byla žalobkyni uhrazena v rámci oddlužení žalované po podání žaloby. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku řízení co do této částky zastavil. 3. V dané věci bylo dále možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. V dané věci má soud z žalobkyní předložených listin, a to zejména ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobkyně, jakož i z výpisu z úvěrového účtu, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Podle uzavřené smlouvy o úvěru bylo závazkem původního věřitele poskytnout žalované úvěr ve výši 75 000 Kč a závazek žalované splatit tento úvěr včetně smluvního úroku ve výši 41,37 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ve sjednané výši. Tento úvěr byl žalované poskytnut na koupi motorového vozidla specifikovaného ve smlouvě. Z výpisu z tohoto účtu též vyplývá, že žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěrových splátek. Z tohoto výpisu také vyplývá výše uvedená dlužná částka požadovaná žalobkyní, když z dopisu ze dne [datum] má soud za prokázané, že původní věřitel od smlouvy odstoupil a ke dni [datum] se stal celý úvěr splatným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávka ve výši 97 154,36 Kč složená z nesplacené jistiny ve výši 81 804,50 Kč, poplatků ve výši 1 850 Kč a smluvní pokuty ve výši 13 499,86 Kč včetně splatných úroků z prodlení a splatných smluvních úroků byla ke dni [datum] postoupena na žalobkyni, a to včetně všech práv a povinností. Žalovaná ani přes zaslanou předžalobní upomínku ze dne [datum] na svůj dluh neuhradila ničeho. 5. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § [číslo] odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 6. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku z úvěru a poplatků, avšak tuto svoji povinnost vyplývající ze smlouvy o úvěru však řádně neplnil. Proto původní věřitel využil svého práva vyplývajícího z příslušného ustanovení obchodních podmínek, kterými byl žalovaný dle předmětné smlouvy vázán, a vyzval jej k zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit původnímu věřiteli poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, vyhověl soud tímto rozsudkem s odkazem na citovaná zákonná ustanovení žalobě, a to včetně nároku na zaplacení smluvní pokuty, úroků a úroků z prodlení, které žalobkyně požaduje řádně dle ust. § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, když částečné zastavení řízení bylo způsobeno úhradou částky 1 698,02 Kč po podání žaloby v rámci oddlužení žalované, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 198,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 887 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 5 020 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 této vyhlášky v částce 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé). Jelikož je advokát plátcem DPH, naleží mu rovněž dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ze základu 15 960 Kč stanovená částkou 3 351,60 Kč a ze základu 1 031,76 Kč stanovená částkou 216,67 Kč. Za vyjádření ze dne [datum] nebyla advokátovi odměna přiznána, když se nejednalo o úkon právní služby dle ust. § 11 a.t. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.