2 C 229/2022-16 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se domáhala vůči žalované jako dlužníku zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytla na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím a sjednanými poplatky. Žalovaná však částku nesplácela řádně a včas, v důsledku čehož došlo dne [datum] k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná tak dluží žalobkyni 2 664,13 Kč na jistině, 379,23 na úroku, 151 Kč na smluvní pokutě za prodlení a 600 Kč na nákladech na vymáhání. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu, že mezi žalovanou a žalobkyní došlo dne [datum] k platnému uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru, podle které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky formou úvěrového rámce. Žalovaná čerpala celkem 42 447 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 23,76 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však sjednanou částku nesplácela řádně a včas, a proto dne [datum] žalobkyně celý úvěr zesplatnila a v souladu se smlouvou požadovala po žalované rovněž úhradu smluvní pokuty ve výši 151 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila, a proto žalobkyni vznikl nárok na úhradu částky ve výši 3 794,36 Kč představující nesplacenou jistinu ve výši 2 664,13 Kč, úrok ve výši 379,23 Kč, smluvní pokutu ve výši 151 Kč a náklady na vymáhání ve výši 600 Kč. Dlužnou částku žalovaná neuhradila ani na základě předžalobní upomínky. 3. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení; výši úroků z prodlení stanoví prováděcí předpis. Protože žalovaná žalobkyni dosud nevrátila výše uvedenou dlužnou částku a ani nezaplatila sjednané poplatky, uložil jí soud tuto povinnost plnění tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i vznesený nárok žalobkyně na sjednanou smluvní pokutu, smluvní úrok a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje v souladu s ust. § 1970 o. z., ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále paušální náhradu výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 100 Kč za každý ze dvou provedených úkonů žalobce dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (předžalobní upomínka a podání žaloby). 5. Odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.