2 C 246/2022-52 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně jako pojišťovny vůči žalovanému na zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť žalovaný dne [datum] mezi 15:15 hodin a 15:30 hodin v [obec] na [anonymizována dvě slova] před budovou nádraží pod vlivem alkoholu nejprve v rámci sporu o batoh křičel na svého kamaráda [jméno] [příjmení], kterého pak srazil pěstí na zem. Následně k němu přistoupila pracovnice ostrahy objektu nádraží, [jméno] [příjmení], a snažila se konflikt ukončit s tím, že zavolá policii. Žalovaný jí vytrhl mobilní telefon z ruky, dupl na něj a do poškozené strčil tak, že upadla na zem a způsobila si zranění. Za toto jednání byl žalovaný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V důsledku tohoto incidentu došlo ke škodě ve výši 500 Kč na mobilním telefonu poškozené, ke škodě ve výši 15 000 Kč představující bolestné a dále ke škodě ve výši 500 Kč na účelně vynaložených nákladech spojených s léčbou. Částku ve výši 15 500 Kč představující bolestné a účelně vynaložené náklady spojené s léčbou pak žalobkyně poškozené vyplatila jako pojistné plnění za způsobený pracovní úraz. Žalovaný je proto povinen tuto částku nahradit žalobkyni, neboť vlastním zaviněním porušil povinnost stanovenou zákonem. Na dlužnou částku však žalovaný neuhradil ničeho ani na základě předžalobní výzvy. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud má z listinných důkazů, a to zejména z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], za prokázané, že žalovaný dne [datum] mezi 15:15 hodin a 15:30 hodin v [obec] na [anonymizováno] náměstí před budovou nádraží pod vlivem alkoholu nejprve v rámci sporu o batoh křičel na svého kamaráda [jméno] [příjmení], kterého pak srazil pěstí na zem. Následně k němu přistoupila pracovnice ostrahy objektu nádraží, [jméno] [příjmení], a snažila se konflikt ukončit s tím, že zavolá policii. Žalovaný jí vytrhl mobilní telefon z ruky, dupl na něj a poté do poškozené strčil tak, že upadla na zem a způsobila si zranění. V důsledku tohoto incidentu došlo ke škodě ve výši 500 Kč na mobilním telefonu poškozené, ke škodě ve výši 15 000 Kč představující bolestné a dále ke škodě ve výši 500 Kč na účelně vynaložených nákladech spojených s léčbou. Žalovaný byl za uvedené jednání shledán výše uvedeným rozsudkem vinným. Ze záznamu o úrazu ze dne [datum] má soud za prokázané, že v důsledku napadení poškozené žalovaným došlo k jejímu zranění při plnění pracovních povinností. Z listin doložených k pojistné události [číslo] je pak prokázáno, že žalobkyně dne [datum] vyplatila poškozené pojistné plnění ve výši 15 500 Kč představující bolestné ve výši 15 000 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s léčbou ve výši 500 Kč. Z výzvy ze dne [datum] a z předžalobní výzvy ze dne [datum] má pak soud za prokázané, že žalovaný na celkovou dlužnou částku ve výši 15 500 Kč neuhradil žalobkyni ničeho. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle § 135 o. s. ř., podle kterého je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal. Dle ust. § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Dle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 125/1993 Sb. pokud pojišťovna nahradila za zaměstnavatele škodu, přechází na ni právo zaměstnavatele na náhradu vůči tomu, kdo poškozenému za takovou škodu odpovídá. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Jejich výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Po přezkoumání a zhodnocení listinných důkazů, a to jednotlivě i ve všech vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je plně důvodná. V dané věci žalobkyně předloženými listinnými důkazy zcela prokázala tvrzení obsažená v žalobě, unesla tak své důkazní břemeno a soud má daný skutkový stav za prokázaný. Jak již bylo výše uvedeno, žalovaný pod vlivem alkoholu napadl poškozenou a tímto jednáním jí způsobil zranění, čímž porušil svou zákonnou povinnost. Způsobená škoda byla poškozené uhrazena žalobkyní, čímž došlo ke vzniku regresního nároku žalobkyně vůči žalovanému. Protože žalovaný jako škůdce dosud žalobkyni dlužnou částku regresní náhrady v celkové výši 15 500 Kč nezaplatil, uložil mu soud v souladu citovanými zákonnými ustanovení povinnost danou částku uhradit tímto rozsudkem. Zcela důvodným je i nárok žalobkyně na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení s úhradou svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tak v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 205,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna z tarifní hodnoty 15 500 Kč stanovená podle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhláška), ve výši 1 740 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 6 120 Kč částkou 1 285,20 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.