2 C 290/2021 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru, který žalované poskytl právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba], před změnou názvu [právnická osoba]) na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná dle uvedené smlouvy čerpala finanční prostředky, avšak v důsledku prodlení se splácením právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 28. 6. 2021 zesplatnil a vyzval ji dopisem z téhož dne k okamžitému zaplacení dlužné částky. Ke dni podání žaloby představovala pohledávka za žalovanou celkem částku 13 830,58 Kč, sestávající z jistiny úvěru po splatnosti ve výši 12 676,23 Kč, smluvní pokuty ve výši 500 Kč a dále z příslušenství, které je tvořeno řádným úvěrovým úrokem ke dni zesplatnění ve výši 654,35 Kč. Žalovaná byla písemně vyzvána k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 5. 8. 2021, dosud však ničeho neuhradila. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovanou, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k výzvě nijak nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Ze smlouvy o hotovostním úvěru [číslo] ze dne [datum] a úvěrových podmínek věřitele, které jsou její nedílnou součástí, soud zjistil, že jejím obsahem je závazek právního předchůdce žalobkyně jakožto nebankovního ústavu poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a závazek žalované zaplatit tento úvěr pravidelnými 54 měsíčními splátkami ve výši 528 Kč. Sjednané splátky byly splatné vždy k 20. dni v měsíci. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty úroky, k jejichž úhradě byla žalovaná povinna (č. 4 § 1 úvěrových podmínek). Výše úroku byla sjednána v sazbě 15,49 %. Přímo ve smlouvě pak byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Z předloženého výpisu z účtu pak vyplývá, že žalovaná úvěr čerpala dne 17. 1. 2019 převodem na účet, který žalovaná uvedla. Vzhledem k tomu, že žalovaná nehradila sjednané splátky úvěru řádně a včas, když po dobu trvání úvěrového vztahu uhradila pouze 15 884 Kč, právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplatnil ke dni 28. 6. 2021. Zesplatnění předcházela výzva ze dne 21. 5. 2021, ve které byla žalované poskytnuta lhůta 30 dnů k úhradě dlužné částky. O zesplatnění byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 28. 6. 2021. Z předžalobní upomínky ze dne 5. 8. 2021 vyplývá, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu a zároveň byla upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Z výpisu z obchodního rejstříku ze dne 1. 12. 2021 má pak soud za prokázané, že ke dni 1. 12. 2021 došlo následkem fúze sloučením k přechodu jmění [právnická osoba] s.r.o. na žalobkyni jako nástupnickou společnost. 4. Právně soud věc posoudil, podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1802 a násl. o. z. pak byl posouzen nárok na úroky. Podle ust. § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle ustanovení ust. § 1751 o. z., lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Podle ust. § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku. Podle § 178 odst. 2 o. z. při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká, práva a povinnosti zanikajících osob přecházejí na jedinou ze zúčastněných osob jako na nástupnickou právnickou osobu. 5. Na základě výše uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a náklady. Žalovaná však svému závazku plnit řádně a včas nedostála a ocitla se tak s placením splátek v prodlení. Žalovaná byla vyzvána v souladu s ust. § 1977 občanského zákoníku, aby dlužné částky a předepsané úroky zaplatila, v opačném případě byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn úvěr zesplatnit a od smlouvy odstoupit. Žalovaná však přes poskytnutou lhůtu k plnění, svou povinnost zaplatit nesplnila a dluží žalovanou částku včetně smluvní pokuty a příslušenství tak, jak je specifikováno shora. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, tedy vyhověl žalobě jak co do žalované jistiny, tak i co do úroku z úvěru a také úroku z prodlení uplatněného ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Závěrem soud dodává, že smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, což znamená, že není závislá na bezprostředním plnění dlužníkovi. Z toho důvodu bylo na žalované, aby při prokázání vzniku smluvního vztahu tvrdila a také prokazovala, kdy a jak dlužné částky vyrovnala. Není již proto třeba dále při totální pasivitě žalované verifikovat zda, kdy a příp. jakou částku tato uhradila. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 253 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 801 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.