2 C 48/2022-14 — Okresní soud v Táboře

1. Žalobkyně se jako právní nástupce [právnická osoba] podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 20 817 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 714 Kč s poslední splátkou splatnou dne 7. 8. 2020. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka činí celkem 27 984,86 Kč, která byla postoupena na žalobkyni a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku. 2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval soud žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Soud má z listinných důkazů, a to ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] ve spojení se smluvními podmínkami smlouvy o zápůjčce, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně zapůjčil žalovanému v hotovosti částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 20 817 Kč, to vše v hotovosti v 60 týdenních splátkách ve výši 714 Kč počínaje sedmým dnem po uzavření smlouvy s tím, že poslední 60. splátka bude splatná dne 7. 8. 2020. Žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila 16 823,75 Kč na jistině a 11 161,11 Kč na poplatku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností ke dni 5. 1. 2021 pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2021. Žalovaný tedy dluží žalobkyni celkovou částku 27 984,86 Kč, kterou žalobkyně uplatňuje v tomto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s úhradou více než jedné ze splátek, vznikl žalobkyni rovněž nárok na úhradu sjednaného úroku ve výši 29 % ročně z dlužné nesplacené jistiny ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky úvěru. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, avšak marně. 4. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle ust. § 1970 o. z. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše stanovená nařízením vlády. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. V dané věci byla mezi účastníky platně sjednána smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 o. z., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému finanční prostředky, které žalovaný v rozporu se smluvními ujednáními dosud v plné výši nevrátil. Svoji povinnost vrátit zcela poskytnutou zápůjčku a zaplatit poplatek žalovaný nesplnil ani po zaslání předžalobní upomínky žalobkyně, na níž byla pohledávka včetně všech práv a povinností platně postoupena, a proto mu tuto povinnost uložil soud tímto rozsudkem. Současně uložil žalovanému zaplatit žalobkyni sjednaný úrok a úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje poprávu po žalovaném podle ust. § 1970 o. z. v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když žalovaný je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 572 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 120 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 300 Kč za za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.