2 C 7/2022-16 — Okresní soud v Táboře

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně z postoupené pohledávky na zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, která byla žalovanému uložena při přepravní kontrole provedené v [obec] dne [datum] na lince autobusu 11 veřejné dopravy, kde cestoval bez platného jízdního dokladu. 2. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaný se přepravoval prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně v [obec] dne [datum] na lince autobusu 11. Na výzvu kontrolora se neprokázal platným jízdním dokladem, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatil. Výše jízdného činí částku 16 Kč a přirážka k jízdnému pak činí 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu. Pohledávku za žalovaným právní předchůdce žalobkyně postoupil na žalobkyni. Žalobkyně žalovaného o zaplacení dlužné částky vyzývala, avšak žalovaný dosud neuhradil ničeho. 3. Právně byl nárok žalobkyně posouzen dle ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osoby dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné, a dále podle ust. § 18a odst. 1 a 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, upravující oprávnění dopravce uložit cestujícímu bez jízdního dokladu přirážku k jízdnému a její výši, přičemž požadované úroky z prodlení byly právně posouzeny dle ust. § 1970 o. z., a jejich výše pak dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Protože žalovaný se jako cestující neprokázal výše uvedený den při přepravě na shora uvedené lince platným jízdním dokladem, je nárok žalobkyně na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému po právu. Současně přiznal žalobkyni i nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný je v prodlení se zaplacením svého peněžitého dluhu a nárok žalobkyně je tedy i v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.). 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 200 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a příprava a návrh ve věci samé) a ve výši 100 Kč za jeden úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 800 Kč částkou 168 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 5. Odůvodnění tohoto rozsudku je ve zkrácené formě v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.